24. března 1999 večer začalo tříměsíční bombardovací peklo. Kdo chce najít pravdu o zločinech, které se tam děly, je jich i na internetu dostatek. Ti, kteří deklarovali, že jdou do Jugoslávie přinést mír, bombardovali mosty, továrny, státní televizi a dokonce čínskou ambasádu. Za 78 dní "humanitárního bombardování" NATO zničilo pouze 14 jugoslávských tanků, ale zato 48 nemocnic a 422 škol.
V Srbsku v podstatě neexistuje město, které by se během jedenácti týdnů nepřetržitých leteckých útoků nestalo terčem bombardérů. Během 2300 leteckých náletů na 995 objektů v celém Srbsku 1150 bojových letadel útočících hlavně z lodí v Jaderském moři a ze čtyř leteckých základen v Itálii, vystřelilo téměř 420.000 kusů munice s celkovou váhou 22 tisíc tun. Třetinu z více než dvou tisíc civilních obětí tvořily děti.
Akce proběhla bez souhlasu Rady bezpečnosti OSN, a tedy jako taková je válečným zločinem, za který jednoho dne bude muset být někdo alespoň dodatečně odsouzen, pokud má mít mezinárodní právo nějakou váhu, a pokud není pouze kladivem impéria na neposlušné.
Výsledky agrese NATO v Jugoslávii lze vidět i dnes na každém kroku. Dodnes tam v některých oblastech je doslova epidemie rakoviny v důsledku cynického užívání radioaktivní munice našimi spojenci z NATO - jako prostředku k šíření míru, demokracie a lidských práv.
Výsledkem této "humanitární mise" bylo také definitivní odtržení mafiánského narkostátu Kosovo od Srbska jako završení století genocidy Srbů v této jejich pravlasti. V této souvislosti je vhodné připomenout fakt, že dnes se v Kosovu nachází mamutí vojenská základna USA, po německém Rammsteinu druhá největší v Evropě.
