Přinášíme esej historika a pedagoga Davida Františka Wagnera, který se zaměřil na rozhovory Daniely Drtinové na DVTV. Důvodem nebyla ani tak ambice ukázat, jak její rozhovory nefungují z žurnalistického hlediska, ale upozornit na to, jaký dopad na veřejnost mají její neprofesionální rozhovory s (ne)odborníky z různých oblastí.
V květnu roku 2014 podepsala Economie na tři roky smlouvu s týmem DVTV, o tom, že pro ni bude vyrábět videoobsah. V červnu roku 2015 se pod heslem “televize veřejné služby” povedlo DVTV vybrat na Startovači rekordních 2 174 374 korun, více se povedlo získat už jen žlutým trabantům valícím se do Tichomoří. Důvod byl jednoduchý - DVTV se velmi rychle stala synonymem kvalitní internetové žurnalistiky a ukázalo se, že lidé po něčem takovém opravdu touží.
DVTV byla také třikrát oceněna Křišťálovou lupou za rok 2015 - zvítězila v kategorii Projekt roku, získala Cenu popularity a do výčtu můžeme započítat i cenu Osobnost roku pro Martina Veselovského. Pod tímhle zaslouženým leskem ale leží i něco problematičtějšího. Veselovského dvojka - Daniela Drtinová - zvládá většinu svých rozhovorů... nějak.
Daniela drtinová (Foto: ČTK/ Géla František)
K tomu má navíc potřebu si jednou za čas pozvat poněkud zvláštní hosty a mluvit s nimi poněkud zvláštním způsobem, který bychom čekali u úplněho jiného typu internetové žurnalistiky - třeba na Protiproudu, Aeronetu nebo jiných webech podobného druhu.
Nechceme mluvit o náhledech do světa alternativní kultury (třeba 19.4. 2016 jogín Václav Krejčík). Nemá smysl kritizovat ani to, když Daniela Drtinová nechá publicistu Jana Petránka mluvit o „hluboké středověké mentalitě migrantů“ a nedoptává se jak k tomu přišel a jak by mohl svá tvrzení doložit, přičemž Benjamin Kuras je nalazen na podobnou notu. Ale což, máme tady pluralitu názorů. Na psychospirituální krize asi také nemusíme věřit, ale rozhovor s Alanem Jarkovským (6.12. 2014) úplné peklo nepřinesl a řada otázek je poměrně ostrá. To ne, to je vše mimo seznam. Budeme mluvit o skrz naskrz divných věcech, u kterých autor tohoto článku dokonce i udiveně pozvedl obočí, či si udělal pomyslnou nesouhlasnou vlnovku. Než se však do výčtu pustíme, dovolíme si pár drobností k rozhovorům Daniely Drtinové:
1. Divné věci chodí očividně společně.
2. Některé výběry mohou lahodit vašemu osobnímu vkusu a můžete je jednotlivě považovat za naprosto v pořádku.To, že se sejde takovýhle poměrně obsáhlý výběr směrem k “alternativám”, ale už možná není náhoda.
3. Dlouhodobější téma konopí vynechávám, stejně jako kratší, v podstatě lékařské popisy různých speciálních metod (Michael Vančura 15.4. brousí na hraně při hovoru o holotropním dýchání a sklouzne si za ní popisem svého tripu).
4. Zajímavá, ale v rozhovorech většinou nijak nezávadná, je skutečnost, že si paní moderátorka ráda povídá s kněžími: Velikonoční rockový kněz Ladislav Heryán (28.3. 2016), Petr Piťha odhalující světové spiknutí za válkou s islámem (27.1. 2016), vánoční Jan Uhlíř (24.12. 2015), pro úplnost i zcela praktický Tomáš Holub (11.9. 2015) nebo Tomáš Petráček o Toufarovi (27.6. 2015), Marek Vácha (14.6. 2015), Dominik Duka (12.2. 2015), Václav Malý (30.11. 2014) či Tomáš Halík (25.8. 2014). Tyto rozhovory ale vesměs nepropadají do úplných hlubin a jejich volba je vesměs alespoň k aktuálnímu tématu nebo tak nějak “tradičně duchovní” (těžko se smát rozhovoru s knězem, který je puštěn na internet 24.12.).
„Zvláštní“ Hosté Daniely Drtinové
Nyní už ale k samotné sestavě „zvláštních“ hostů Daniley Drtinové. První měsíce práce DVTV byly na bizarní rozhovory velmi, velmi chudé. Možná za to mohly rozličné politické krize, možná válka na Ukrajině. Alternativa se začala dostávat do dveří velmi pomalu až na podzim 2014 v osobě doktora Hnízdila, který v roce 2015 také vyhrál cenu Bludný balvan. MUDr. Jan Hnízdil se v DVTV se stejným tématem objevil hned dvakrát. V prvním rozhovoru Jan Hnízdil tvrdí, že naší společnosti nastavuje zrcadlo rakovina. Když to dělaly americké krváky, bylo to lepší - ale zase se dozvíte, kde jsou jaké hranice společenského růstu a kdo může za jaké nemoci (21.10. 2014).
O rok později už je to jasnější a my se dovídáme: Konec se blíží.
On rok 2015 vůbec bude stále přísnějším. Potom, co Hnízdil pootevřel bránu dohadů „jakože založených na vědě“ přijde někdo, kdo je rozrazil - nekorunovaný král mluvících hlav a pátý jezdec Apokalypsy Václav Cílek, znalec půdy, který se prokázal jako tak sympatický mluvčí, že se ho začala média ptát tak nějak na všechno. A on z toho očividně dostal dojem, že tak nějak všemu rozumí. Cílek je pro česká média (ideálně pro ty trochu konzervativnější - pro Echo24 je úplným darem z nebes) nejlepším možným mudrcem: je to autorita nějakého oboru, rád pohovoří, o čem je potřeba, stáhne to na aktuální téma a promluví pěkně od podlahy.
Na začátku roku (25.1. 2015) poprvé připomněl, že konec je za rohem. Obzvláště proto, že jsme v ekonomické krizi. Filozof (jak se mu to stalo?) Cílek pak přichází s komplexní vizí světa, která vede k brzkému konci a tomu, že půlka obyvatel Francie a Velké Británie bude do roku 2050 „imigrantská“. Vynecháme-li otázky jako „Kolik generací trvá, než se z imigranta stane občan“ nebo „Kde jste k těm číslům přišel a proč se vás na to redaktor v rozhovoru neptá?“, tak se zjevuje skutečně temná vize budoucnosti a neustálého boje o zdroje.
Proč moderátorka nezasáhne u naprosto zjevných nesmyslů? Proč je možné, že host v jedné větě upozorní na horšící se trend („Já si myslím, že je možná víc chaosu a dysfunkčnosti než bejvávalo“), který ještě v rámci stejného souvětí popře („ Což není nic nového v evropské historii“). Tak jak teda? Nebo je evropská společnost společností neustále rostoucího chaosu a dysfunkčnosti? Nebo se Cílek přece jenom tak nějak bojí své vize říct zcela jasně a raději se tak uchyluje k změkčováním ve stylu „Je to hrozný a nejhorší, ale už to hrozný a nejhorší bylo“. Proč se na to ale moderátorka neptá? Proč se nedoptá, kdo jsou Cílkovi „my“, proč neproblematizuje jeho vyjádření, proč nenapadne jeho metodu odvozování všeho jen a jen z problematiky boje o zdroje? Když mluví o ritualizovaných válkách, začne u pouštních kmenů, které musí uměle snižovat svoje stavy (a z toho také plyne ta židovská neústupnost - nebo z toho, že nějaký ty stovky a tisíce let strávili rozptýleni po světě šikanováni většinovou společností, no) a od nich se odpíchne až k severoamerickým indiánům. Ti také bojovali o zdroje? Nebo je pro nás jejich životní prostředí už taky tak nějak poušť a polopoušť? Expert ale ukáže i svou uznalou tvář: „Je těžké o tom mluvit, protože o tom houby víme.“ No, naštěstí dostane prostor ještě v prosinci stejného roku, protože toho sice asi tedy zas tak moc neví, ale povídat o tom umí moc pěkně.
Konec světa zatím zůstal za rohem. Aspoň o něm mohl Václav Cílek mluvit ještě 16.12. 2015. Cílek znovu připomene, že apokalypsa a rozklad je blízko - a Drtinová kývá a kývá a kývá a nechává ho rozvíjet jeho vize. Asi nejvíc řekne už první dvouminutovka, ve kterém se klasicky orientalisticky vyrovnává s tím, že „Orient je takový nádherný, otevřený - ale zároveň licoměrný, proradný“. Ti lidé tam za to samozřejmě nemůžou: žijí v poušti a polopoušti a ta jim jasně určuje mechanismy přežívání. Možná by to mohl někdo interpretovat jako hodně ostrý rasismus a determinismus, který třeba tak nějak nezohledňuje to, že docela podstatná část obyvatel onoho divokého a magického orientu žije... ve městech třeba. Vlastně docela hodně podobně jako my tady. Ale nedá se nic dělat, poušť jim již vštípila smrtící tvrdost, proti které my nemáme co postavit. Ta přezíravá velkorysost pro jistotu opřená o zkušenost zcestovalého vzdělaného muže představuje fascinující kombinaci s tím, že Cílek zcela v duchu tohoto vyvažování také říká, že to bude hrozně špatný, ale pak ten svět bude zase fungovat jinak a nějak to půjde.
Dokonalý narativ pohádky: máme se čeho bát a máme se na co těšit, skeptik i optimista si najdou svoje. Můžeme se pak také domnívat, nakolik se jedná o nehodu a nakolik o záměr, když na otázku „o čem nechcete mluvit“ vyjmenuje Cílek vše, o čem nechce mluvit, protože by to mohlo vyvolat nenávist. S příklady jako je třeba cílený inbreeding a jeho vliv na IQ v imigrantských rodinách v Evropě. No, brrr, ještě štěstí že o tom nemluví.
Moderátorka nenapadne ani jeho prohlášení, že islám se nikdy odnikud nestáhl: tedy s výjimkou míst odkud se stáhl (sám jmenuje Španělsko, Sicílii a Krym). Do této definice nám celkem pohodlně zapadne i křesťanství. Nebo buddhismus. Nebo třeba cokoliv. Místo toho, aby moderátorka konfrontovala hosta se zjevnou zvláštností v jeho vyjádření, rozhodne se rovnou naložit a zeptat se, jestli je tedy ten islám evolučně opožděnější. Cílek se této otázce dokonce pokusí vyhnout (nevadí, přijde znovu... proč?), ale místo toho zařadí teorii o tom, že za nízkou cenou ropy stojí Saúdové a US Department of Energy, kteří takto zatápí Putinovi. Bylo by samozřejmě možné se zde ptát proč zrovna USA a jestli to třeba nemusí vadit jejich vlastní ropné těžbě, ale - na to není čas. Zpátky k té evoluční nadřazenosti.
Celý rozhovor probíhá ve fascinujícím souladu s Cílkem, což je ovšem bohužel mediální standard (v DVTV). A hlavně - v prosinci 2015 už dávno nehraje první housle divnosti na DVTV. Pojďme raději dále.
V rozhovoru 6.2. 2015 zjistíme, že není nakonec třeba být smutný z toho, že dějiny spějí ke katastrofě. Historie je totiž velkou iluzí a mohli bychom na ní tak nějak rezignovat, ne? Výlet s Jaroslavem Duškem za Toltéky je ezoterickým výletem za hranice všedních učebnic a reality, jak sám říká. V tomto rozhovoru se moderátorka alespoň pokusí několikrát přijít s kritickou otázkou, a to někdy poměrně vytrvale. Je třeba přiznat, že proti Duškově relativizaci „nevíme nic a nikdy nic vědět nebudeme a Číňani pluli kolem světa, takžéééé něco“ se hraje velmi špatně. Ke cti jí slouží, že Dušek už znovu nepřišel.
Téma alternativní medicíny drží a nakládá - 22.3. 2015 se odehraje duel mezi homeopaty zastoupenými Tomášem Karhanem a medicínou postavenou na důkazech zastoupenou novinářem a vystudovaným farmceutem Tomášem Cikrtem, který Daniela moderuje...nu, trochu zaujatě, teda vlastně víc než zaujatě pro věc homeopatie... ale tak se třeba jenom snaží udržet debatu živou, že. Za přítomnost obou názorů děkuji a posílám lajk.
Pokud by si mohl některý racionalista stěžovat, že moderování debaty mezi Tomášem Karhanem a Tomášem Cikrtem nebylo po jeho chuti, o dva měsíce později by si mohl už leda tak vydloubnout oči. Do DVTV zavítal zakladatel Univerzity Nové doby a neúnavný propagátor vesty přes košili, který nemá problém si najednou odskočit k zásadní historické paralele a odhalení rodičů Boženy Němcové, Milan Calábek (31.5. 2015). K historii se zvládne vrátit i při vzpomínce na vzpřímené, svalnaté, hrdé a zdravé paleolitické lovce. Tentokrát ale historie nedostává největší sodu: nakládačku dostanou přírodní vědy. Ne, že by hostovy vývody měly základ v jakékoliv poznané vědecké skutečnosti nebo třeba realitě. Kde se Calábek vzal a proč byl na jaře 2015 mediální minisenzací (Český rozhlas, zena.cz…) se už dost možná nedovíme nikdy. Od té doby pusto, prázdno. Rozhovor je plný podivností, které moderátorka nejenom nekoriguje po věcné stránce (to po ní asi nikdo nemůže chtít), ale nedokáže zastavit ani základní problémy terminologie. Calábek zásobuje střídavě baráží cizích slov, zároveň mluví o nějaké univerzální chemii, kterou dáváme do... tak nějak všeho. Naštěstí přijde moderátorka s investigativní otázkou, kterou hosta rozstřelí.
Akorát, že vlastně ne. Místo toho se rovnou návodně zeptá, jestli jeho zázračné metodě léčby rakoviny neháže klacky do cesty farmaceutický průmysl kvůli kšeftu. Host má naštěstí rovnou připraveno, že to je naprosto jasné, protože třeba zdarma můžeme léčit Downův syndrom a tomu ty korporace taky teda brání. Proč se moderátorka vůbec ptá, když rovnou v otázce naznačí odpověď?
Čtvrtý nejsledovanější rozhovor na DVTV v roce 2015 asi možná vystihne věta z anotace: Chemický lék působí úplně jinak, než to v organismu probíhá... Co v organismu probíhá?
Druhá polovina roku 2015
Na pouti na cestách bájnou alternativní medicínou nás doprovodí duchovní průvodce Jan F. Bím (14.9. 2015). A samozřejmě, jak se dozvíme už v titulku, ekonomika je vybudovaná na lži. Moderátorka přitákává, že je těžké dávat věci do slov. Musíme souhlasit. Obzvláště těžké je dávat věci do slov ve chvíli, kdy si uvědomíte, že tím skoro až střízlivějším a skeptičtějším člověkem ve studiu není moderátor kladoucí otázky vycházející ze široké zásoby duchovní literatury, ale host, který pravidelně umenšuje svou roli a přínos. A obzvláštní překvapení přichází, když zjistíme, že titulek je výrazně radikálnější než host sám. Příjemně úžasnoucné a úžasnoucnější a ve výsledku možná i v podstatě v pořádku rozhovor, který by byl špičkou kategorie „Ezoterika“. Jejda, tahle kategorie tady není. Bez varování a kontextu se nám pak najednou dostává - jak divokých interpretací Junga, tak seriozně míněných otázek jak se duchovní poutě propojují s vyšším nadvědomím, které propojuje celý svět synchronicitou. Symbolická pro celý rozhovor a naznačené „moderátorka mystičtější než host“ je pak otázka „Řekne vám to vyšší vědomí v té komunikaci?“, na kterou host odpovídá: „No, spíš jako kdyby ne, nevím co to je za hlas“.
V dalším rozhovoru ale rozhodně nezvládne být moderátorka větší mystičkou než host (hurá). Problém dávat věci do slov totiž bohužel nedošel na Slovensko. Periodizaci dějin jak nikdo jiný zvládl sofiolog Emil Páleš, který 17.10. 2015 promluvil o andělském rytmu světových dějin. Smysl rozhovoru? No...vládne archanděl Michael, tak pozor na to. Věnovat 30 minut vytrvalému kývání naprostým úletům Emila Páleše a tvářit se, že se jedná o něco, co má smysl normálně probírat v „televizi veřejné služby“, je poměrně problematické pro vnímání celých vědních oborů. Historie, biologie, antropologie a bubákoneexistologie třeba může být trochu smutná, že nám někdo v rozhovoru řekne:„Před Homérem lidi měli jinak funkční mozky, díky kterým viděli nadpřirozené bytosti“...a nikdo to nijak nenapadne. Nijak. Neřekne se: „Podívejte se, ale proč zrovna před Homérem? Jak to platí pro jiné kultury?“ Místo toho se moderátorka přesune k zásadní otázce, proč se géniové rodí ve skupinách. Malíři v renesanci, skladatelé kolem roku 1800 a tak. Samozřejmě, nejracionálnější vysvětlení je rytmizace dějin anděly. Hranice parodie pak dosahuje část, kdy se moderátorka s vážnou tváří ptá hosta, jaká je tedy jeho osobní oběť (když o ní píše v knize) a dodává, že pro něj jako pro vědce to nemůže být jednoduché. Není, přizná Emil Páleš, andělům se obětoval hrozně moc, aby pozvedl Slovensko. A obětavě bojuje proti těm zlým ezoterikům, kteří si to pouze vymýšlejí.
Listopad byl vyloženě medicínský. Zlobu do jater přinesla Jarmila Klímová (2.11. 2015). Moderátorka v rozhovoru s ní pak nesměřuje ke konfrontaci závěrů Jarmily Klímové s jejími kritiky, ale „jdeme k podstatě knihy“, „současná věda se uchyluje k...“ a souhlasí, že „tyto věci jsou často nevědomé a člověk v sobě má zakódován sebedestrukční proces“. No, ještě by se dalo možná spekulovat, že k rakovině mohou vést i jiné věci než to, že mám sebedestruktivní emoce a nechci si přiznat strach. Očividně ale vypadalo jako lepší nápad dát reklamní prostor paní, která shání pacienty. Eticky naprosto ideální. A kdyby to nebylo úplně jasné, na konec rozhovoru se moderátorka optá, jak často paní Klímovou obviňují z šarlatánství. Ta odpoví, že laická veřejnost už tolik ne - a to je docela pochopitelné, když má výbornou reklamu v seriozním médiu.
Hned po čtyřech dnech přijde další pohled na medicínu, šéf centra čínské tradiční medicíny František Musil (6.11. 2015). Ten nabádá ke klidu - předvádí ho sám hlavně tím, že u velké řady otázek se dozvíme, že problém je mu úplně jedno a on jenom tak léčí lidi. Moderátorka pak naznačí, kde jsou její sympatie: šéf lékařské komory vypadá „velmi odhodlaně“, čínský lékař: „proč by taky byl členem české lékařské komory“. Zeptá se i na to, proč jsou ty energie takové šikanované těmi západními lékaři... a vzhledem k celému rámci rozhovoru to výrazně vypadá, že je moderátorka větší propagátorka čínské medicíny než sám František Musil. Na druhou stranu ke cti rozhovoru rozhodně slouží fakt, že hned pod videem je uveden odkaz na konfrontační diskuzi Milana Kubka a Jiřího Bílka.
Je jediný rozhovor, který Drtinová spíše nezvládla ukočírovat a nikdy jí to nikdo nesmí vyčítat, protože jsou živly, které by nezkrotil ani Sauron sám. Nejsledovanější rozhovor roku 2015, král jižních elfů Daniel Žito 44 Landa. Moderátorka většinou připravená citovat duchovní literaturu relevantní k tématu zde v některých místech očividně nemá co říct. A to je vlastně dobře, Král to říká sám.
Co zatím přinesl rok 2016
V roce 2016 dojde k zásadnímu uklidnění, koneckonců pozornost na sebe strhnou uprchlíci. Čerstvou vodu přinese etnolog, indián a obecný vzdělanec Mnislav Atapana Zelený. Ten se už do DVTV podíval dříve (8.8. 2014 s Martinem Veselovským), ale to byla jen taková příprava. 11.4. 2016 už přiváží mnohem větší dávku moudrostí v klasickém duchu Václava Cílka. Tu přisype historické přirovnání, které při bližším pohledu nemá jakýkoliv smysl (2 000 žoldáků u Vídně, to ukončí leckterou debatu). Občas nabídne jen drobek hlubšího poznání (konzum je k ničemu, politické strany vše zabíjí) či pochopení osudového kola dějin (které funguje vždycky, když zrovna funguje). Lidově utrousí nějakou tu vulgaritku (kde slovo “rozesrali” pobaví moderátorku, protože takhle hrdé odložení politické korektnosti se v médiích děje jenom šestkrát týdně).
Ale nebojte - o tomto rozhovoru a dalším působení Mnislava Zeleného z pohledu historie a antropologie pro vás připravujeme zvláštní článek. Boj o křeslo hlavního proroka apokalypsy hodláme monitorovat detailně.
Kvalitní nálož přinesl Svátek práce 2016 s objevitelem holotropního dýchání Stanislavem Grofem. Ve 36 minutách se dovíme leccos o kosmických propastech, skrytém nevědomí, Jungovi a řeckých božstvech. Ne, samozřejmě lžeme: tohle se dá stihnout mezi devátou a jedenáctou minutou. Jak baráž pokračuje vám zatím nepovím. První si hodlám zopakovat aspoň Petišku, ať vím, o co tam jde. Tripovité vzpomínky Michaela Vančury z 15.4. zcela překonány a vy jenom přemýšlíte, co přesně by měl host říct, aby moderátorka řekla “ale nene” a převrátila stůl. Místo toho připomene, že fyzika nám říká, že čím hlouběji jdeme, tak tím méně hmoty, takže vlastně místo hmoty vesmír ne asi. A psali to v různých Knihách mrtvých a ZÁROVEŇ když jste úplně na tripu, tak se vám zdá, že jste v ráji. Náhoda?
Pokřivení veřejného prostoru
Napjatě čekám, co přibude dál. Možností je očividně prakticky neomezeně, jedna fantasknější než druhá. Adam B. Bartoš o židovském spiknutí? Vlastík Plamínek o čtení z ruky? Petr Hampl o budování politických stran?
Proč se to vlastně děje? Zdá se mi velmi zvláštní, že někdo, kdo dokáže velmi tvrdě postupovat proti politikům, dává volný průchod náhodnému bizáru a poměrně dost často si takové lidi zve: a tím utváří do velké míry dojem toho, co je v seriozním médiu vhodné a normální. Pokud by se tak dělo v rámci zvláštní rubriky “Ezoterika” (s případnou podrubrikou “Muži v klerice”), je všechno v pořádku a budu zcela šťastný. Uváděním velmi hraničních názorů bez jakéhokoliv uvedení do kontextu nebo reálné konfrontace se střízlivějšími daty se ale rychle a efektivně křiví veřejný prostor.
Obzvláště pokud jsou rozhovory vedeny vesměs nikoliv konfrontačně, ale velmi kooperativně a chápavě nikoliv vůči nějakým těm přeřeknutím nebo občasné nesrozumitelnosti hostů (taková tolerance je víc než na místě), ale vůči naprostým a opakovaným nesmyslům. Ty pak z DVTV vplouvají do veřejného prostoru. Pro mnoho lidí se stávají bernou mincí jejich představ o historii, medicíně či psychologii. Daniela Drtinová tu odvádí strašlivou setbu.
Vypsané rozhovory jsou zbytečnou skvrnou na tváři funkčního projektu. A co hůř: dá se předpokládat, že DVTV se stane zlatým standardem pro další webovou žurnalistiku. Chceme v ní skutečně tohle?
PS: Snažně vás prosím, týme DVTV: pokud skutečně dělení do podpořadů zavedete, bylo by možné přidat pravidelný týdeník “Laco Deczi”? Prostě by byl umístěn do studia, něco by dělal a bude to hrozně dobrý. Díky za zvážení!
