Je fascinující, kolik máme v této zemi samozvaných odborníků na média. Jejich poznávacím znamením jsou rychlé soudy, schopnost okamžitě zaujmout stanovisko, Facebook a ten správný postoj k tomu, co česká média dělají. No a samozřejmě ruku v ruce s tím zpravidla i naprostá neznalost základních informací o českých médiích. Tenhle vtipný post nám třeba tento týden obíhal Facebookem.
Při mém posledním pohledu měl 180 sdílení. Vidíte to, kam ta Babišova média spějí? Dělají úplně stejné titulní strany. No děs, mladá paní.
Jistě, že děs. Ovšem ze strany oné paní a jejích nadšených sdílečů. Šlo totiž o reklamní přebaly titulních stran. Tyto titulní strany s inzercí se u nás vyskytují pravidelně už od roku 2006, kdy se do toho poprvé pustil Vodafone, když světu oznamoval, že už není Oskar.
Tehdy měli stejnou reklamní titulku MF DNES, LN, Hospodářské noviny, Sport, Právo, Metro, Ekonom, Reflex, Týden, Euro, Instinkt a MF Plus (R.I.P). Jen na okraj - to si tehdy MF DNES Andrej Babiš ještě kupoval jenom v trafice. Od té doby se něco podobného s titulními stranami českých deníků děje pravidelně. Kampak ale na chytráky z Facebooku.
Ale zase, buďme upřímní: Co bychom dnes my novináři bez Facebooku dělali? Pamatujete si ty strašné časy, kdy jsme museli za lidmi chodit a mluvit s nimi, abychom si zjistili nějaké informace a mohli psát články? Byla to temná doba plná práce a námahy. Kolikrát člověk za den musel nachodit i několik kilometrů. Děs. Dneska stačí průměrnému českému novináři sledovat Facebook (koneckonců na tom je postavena i tato rubrika). Máte vybraných patnáct exotů a jednou za pár hodin kontrolujete, co napsali. Ověřovat netřeba, Facebook je dnes pro novináře něco jako oficiální tisková zpráva. A je jedno kdo co píše za blbosti, článek se z toho dá udělat vždycky. Naposledy nám bulvárek skočil po vtípku oblíbené pornohorečeky Drahomíry Jůzové
Tak málo dnes stačí k vytvoření zprávy. Napíšu třeba z legrace, že budu kandidovat na prezidenta v reakci na nějaký pitomý post a šup, bum bác, do minuty to může strašit na homepage třeba Extra.cz.
Možná to zní nevinně, ale uvědomme si, jak lidé vnímají a zpracovávají informace. Už se nezamyslí nad tím, že je to nesmysl a že i ten bulvár to tak úplně nebral od začátku vážně. Stačí ale titulek s poselstvím, že pornoherečka bude kandidovat za KDU-ČSL. A jistě, že to té straně ve volbách může uškodit. Jenže, koho to zajímá? Žijeme v době facebookové žurnalistiky.
A twitterové, samozřejmě. Ale buďme za sociální sítě rádi. Nikde se nedělá tak dobrá politická satira, jako právě tam.
Porazíme je jejich vlastními zbraněmi.
— Karel Schwarzenberg (@schwarzenbergk) 11. srpna 2016
Objednal jsem si u paní Mrencové 10 pochvalných článků o Kalouskovi v Haló novinách.
I když někdy se to nepovede. To třeba, když lidé zabývající se internetem, s ním neumí tak úplně pracovat a ověřovat si odkud co pochází.
Letní olympijské hry 2016 mají v soutěžní disciplíně Komentování na 90 vteřin svého jasného vítěze! #TOPviraly pic.twitter.com/Q06jgxyxZZ
— tyinternety (@tyinternety) 11. srpna 2016
Takže olympiáda v Riu říkáte?
Borec na konec je tento týden jasný. Máme tady totiž výročí jedné světové události. Šéfredaktor Svobodného fóra a bojovník za svobodu českých médií a jejich serioznost Pavel Šafr se nám před rokem rozhodl, že prožívá ze stavu české společnosti hluboký smutek a končí s veřejným vystupováním, načež záhy se ozval, že prostě jenom bylo horko, měl depresi a je zpět jako rytíř v poli bojovat dál svou svatou válku. Celé zemi tenkrát po oznámení jeho návratu spadl kámen ze srdce. Lidé slavili v ulicích a tancovali, zkrátka vypadalo to nějak takhle:
No, buďme rádi, že aktuálně není horko a novináři světového formátu se nám nehroutí a nenarušují tak poklidnou okurkovou sezónu. Každopádně se, Pavle Šafre, držte. Svět vás potřebuje. A my taky!
