ČSSD má fakticky dva šéfy s různoběžnými zájmy. Jeden z důsledků schizofrenní dvojhlavosti: nemá(me) prezidenta. Vladimír Špidla jde od porážky k porážce. Usedl do Strakovky, a hned se mu téměř rozsypala vláda. Vybíral kvazireferendem prezidentského kandidáta, a vyšel mu z něj nevolitelný Bureš. Chtěl zabránit Zemanovi v cestě na Hrad, a on si už sumíruje projev pro druhou volbu.
Chyby sázel i do vlastních prostor Lidového domu. Zeman svého času stranické "antizemanovce" (Buzkovou, Zaorálka...) sice dusil, ale od vlivu výrazně neodřezával. Špidla své antikřídlo vystrašil, odsunul na druhou partajní kolej. To se neodpouští.
Kdo s čím zachází, s tím také schází. Zeman si Špidlu vybral, když potřeboval. Když potřebuje, jde mu po krku. Starý známý Zeman! A to nemusel ani vytáhnout paty z lesního vejminku. Premiér vskutku nepředvedl, že dokáže jednou rukou řídit stranu a druhou vládu. Straníci mu jeho (pro ně nenavyklou) slabost mohou spočítat velmi brzy.
Bůh suď, jaké úvahy postrkují Zemana. Stranu vydupal z nicoty a uvedl do vlády. Odešel, aby se o ní dalo říkat "je nová, nezemanovská" a vítězství si mohla zopakovat. Podařilo se. Teď to vydupané i podařené ničí. Špidlova vůdcovská neobratnost mu pouze ulehčuje práci. Dílo je to však destruktivní.
