Zátiší s velkovepřínem

Na pohlednici cizího turisty z letošní dovolené u nás bude možná zaznamenán zajímavý dojem: Zdejší jsou národem věčných budovatelů a bořitelů. Jejich stavebnictví je sice v útlumu, oni přesto neustále a všude řeší, zda něco dostavět, či nedostavět, a zda něco zbourat, nebo nechat stát. Čím více směřujete na jih jejich země, tím jsou tyto diskuse horlivější. Konkrétně padají názvy jakýchsi dvou obcí: Temelín, Lety. Ta první je prý letitý šlágr. Ta druhá se stala hitem až letos. U Temelína jde o gigantickou stavbu. Ale v Letech jde o jakýsi prasečák. Nepřijde jim to směšné? Spíš trapné, měli bychom upřesnit nezasvěcenému cizinci již my sami. Několik desítek roků máme na místě koncentračního tábora postaven velkokapacitní vepřín. A když se konečně celá věc rozhýbala, vyvolala nečekanou průtrž diskusí. Až příliš různě zabarvených a podezíravých. Přitom základní otázky a odpovědi jsou vcelku jasné a lze se snad na nich shodnout: Má stát na místě jakéhokoliv koncentračního tábora památník? Ano. Kdo se o to má postarat? Vláda. Námi placení a nám odpovědní lidé. Jak? Způsobem odpovídajícím platným zákonům. A zároveň co nejčistším. Není totiž nic horšího než si při sledování humánních cílů počínat nešetrně a vyvolávat nová ublížení. Teď se nabízí jen otázka nová. Ta, která by možná vzešla z úst cizince: Vybrala si vaše vláda při rozhodování z vašich diskusí tuto podstatu? A odpověď? Doufejme, že i na té se lze shodnout a že ji nebudeme později odvolávat: Ano. Památník je vláda odhodlána vybudovat. A šetrný způsob prosadit. Zdá se, že se zbavila dřív než my sami sugestivního podání problému, které ho zviditelnilo, ale také vyvolalo tu nadúrodu odstředivých myšlenek. Nynější její přístup zavání realistickou věcností. A to je přece to, co od vlády požadujeme především a nač ji vlastně máme. Taktéž věřme, že půjde o věcnost dostatečně přístupnou i majitelům vepřína a občanům obce Lety. Jedině tak se debatními hity českých sezon napříště nestanou jevy cizincům směšné a nám trapné.