Šéf NBÚ plus jeho přední úředník abdikovali pro vážná obvinění. Vyšetřuje to někdo? Exšéf NBÚ Kadlec modernizoval strýcovu igelitku. Vyneslo mu to dva miliony. Vyšetřuje to někdo?
Náměstek Vyvadil jedná za premiéra s Pitrem, kterého premiér označil za zločince. Vzrušuje někoho, že premiér zločince kontaktuje?
Kancléř rozvědky dělá ve jménu premiéra nátlak na soudce Městského soudu v Praze. Paroubek všechno s hrubostí bagatelizuje a pod rukama mu narůstají nové a nové případy jako čiperné houby.
Všechny mají jedno společné: pohrdání zákonem, slušností, benevolenci orgánů a drzost aktérů.
Z policejních šuplíků se vynořují odposlechy, média je zveřejňují. Všichni je berou vážně, jen orgány naprosto nevážně - nezajímají se ani o úniky těch materiálů, ani o (zlo)činy, o nichž ty odposlechy mluví.
Smyslem zveřejňování odposlechů je manipulace s veřejným míněním. Mají je používat orgány činné v trestním řízení a soudy k objektivnímu zjištění skutečnosti. Místo toho je hojně používá neznámá parta k cílům, které můžeme jen odhadovat.
Policie má jakési benevolentní svolení odposlechy poskytovat a podstrkovat partě (nebo je těch part i víc?). Vyvalí se závažný odposlech dva roky starý. Kdo ho natočil, kde ležel záznam ty dva roky, proč policie už dva roky nejedná?
Natočíme do zásoby, ono se to jednou hodí? To je policejní práce? Výkon spravedlnosti se přesouvá z rukou moci soudní do rukou premiéra a do rukou té party.
ČSSD je slabá, bezradná, sama už nevládne, přilnula k vůdci jako slepý ke spasiteli. Místo strany vládne spasitel sám se skupinou, kterou si vyvolil.
Tento úpadek zákonnosti nechává každého chladným. Alespoň prezident republiky by měl využít své autority a vystoupit na veřejnosti s důrazným apelem ke státním orgánům, aby se navrátily na pole zákonnosti.
Je už příliš mnoho konkrétních jevů, které ukazují na zničující úpadek právního chování a na naprostou benevolenci orgánů, které mají právní poměry střežit a pěstovat.
Jenže prezident to asi neudělá: příliš by připomínal svého předchůdce, pro kterého byly takové apely či věštby denní libůstkou, a také by se vystavil agresi Paroubkovy party, že zneužívá, vměšuje se, že není všech, že má politický názor, a že je tedy darebák.
A tečka: premiér bagatelizuje vážné informace soudce Horkého: "Podívejte, on může říkat, co chce." Soudce nenapsal nic menšího, než že premiér nezákonně zasahuje do soudní sféry. Pro premiéra to význam nemá. Odhání soudce jako letní hmyz.
Sděluje, že názory soudce Horkého netřeba brát vážně, jelikož jeho soudcovské slovo neplatí.
A tečka za tečkou: druhý den soudce obrátí. Nátlak neviděl. Dá premiérovi za pravdu.
Mezi Němcem, Vyvadilem a Paroubkem se rozpoutala bitka, jejíž smysl je veřejnosti nepochopitelný - krom porušování zákonů nejen slušnosti vysokými činiteli republiky.
Vyletí Vyvadil za Pitra, nebo Němec za prince? Nejrozumnější by bylo, kdyby letěli všichni tři. Už jen vést jakási jednání s osmiročním nepravoplatným zločincem Pitrem je útok na sám smysl premiérství.
Paroubek má silnou obranu: všichni lžou. Soudci, rozvědčíci, noviny, celý lid. Asi je nedostatek v zákonech: v zemi není ticho a klid. Pořád někdo rýpe jako na Balkáně.
Ve své předvolební strategii doporučuje ČSSD bojovat proti nařčení z korupce a podobným aférám i veřejným popularizováním Zaorálkova morálního kodexu poslance.
Účinnější než mumlání morální mantry by bylo všechny ty skandály a podezření ze zločinů politiků pořádně vyšetřit a odsoudit.
