Podoba nového vedení napovídá, že místo debat o tom, s kým do vlády ano a s kým ne, si unie chce během několikaletého pobytu v opozici udělat pořádek hlavně doma. Vyjasnit si program, priority, jak své názory co nejlépe prodávat. To byly hlavní myšlenky v předvolebních projevech Karla Kühnla, Vladimíra Mlynáře i Jiřího Lobkowicze, kteří uspěli ve volbách místopředsedů.
O tom, že se unie definitivně otáčí zády k sociální demokracii, svědčí jednoznačné zvolení Jana Rumla předsedou a přijetí jeho prohlášení o nespolupráci. "S dnešní ČSSD s jejím státně-přerozdělovacím a selektivně dotujícícím programem, s její vládou, která utajuje své kroky a upevňuje svou centrální politickou-ekonomickou moc, se na nutných programových krocích neshodneme," prohlásil Ruml a sklidil potlesk v sále.
Že v unii nepřevládá ani přílišná náklonnost k ODS, která by co nevidět mohla přerůst v rozhovory o vytvoření vládní koalice, dokazuje například fiasko propagátora této myšlenky Václava Krásy ve volbách nového vedení a naopak úspěch lidí, kteří návratu do náruče ODS nijak zlášť netleskají - Mlynáře a Lobkowicze.
Unie svobody se jako celek spolupráci na pravici neuzavřela, ale do vlády se s Klausovou ODS nijak nežene. "Pro začátek hledejme shodu a společný postup v různých jednáních na půdě parlamentu nebo v zastupitelstvech měst a obcí," vyzýval k rozvaze Ruml.
Snaha o sestavení nelevicové většinové vlády by stejně narážela na vlažný postoj lidovců, kteří se narozdíl od unie spolupráci s ČSSD nebrání - naopak ve sněmovně s ní často hlasují proti unii a ODS. Konečné stanovisko lidovců zazní na jejich sjezdu až v květnu.
- pondělí 22. února 1999
