ilustrační snímek

ilustrační snímek | foto: Profimedia.cz

Na data z konkrétních porodnic mají lidé právo, rozhodl Ústavní soud

  • 2
Ústav zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) zveřejňuje data tak, aby nebylo možné poznat, ze které nemocnice pocházejí. A nevyhoví, pokud si o konkrétní informace někdo zažádá. To je podle Ústavního soudu špatně. Ve středečním nálezu dal za pravdu dvojici žen, která se to už deset let snaží změnit. Aby si rodičky podle statistik mohly lépe vybrat porodnici.

Ústavní soud dal ve středu za pravdu Anně Škvorové, která se snažila domoci toho, aby statistiky o počtech porodů a jednotlivých zákrocích v konkrétních nemocnicích bylo možné získat od Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS). Jinými slovy, aby si každý mohl udělat obrázek o tom, kolik a jakých zákroků dané zařízení provádí.

ÚZIS několik let odmítal vyhovět žádosti Škvorové o data z porodnic, u nichž by nebyly anonymizované názvy jednotlivých zařízení. Argumentoval, stejně jako později ministerstvo zdravotnictví, tím, že jej váže zákon. „Zákon umožňuje omezit přístup k informacím, ale jsou z něj výjimky. Ale ÚZIS si to vyložil příliš široce. Stěžovatelku odkázal, aby si sama data u jednotlivých porodnic zjistila. Tím svou roli nesplnil,“ řekl po vyhlášení nálezu soudce zpravodaj Jiří Zemánek.

Podle něj měla žena zájem o úplné a pravdivé informace. „Rozhodně jsme neakceptovali důvod, který byl za odmítnutím žádostí stěžovatelky skrytý, sice takový, že by to (zveřejnění informací) mohlo dehonestovat porodnice. Pravda a skutečnost nemůžou být dehonestující,“ upozornil Zemánek.

Data chtěla záhy po porodu, dceři už je deset

Všechno začalo před deseti lety.Tehdy zažila Jarmila Hnilicová velmi bolestivý porod, bála se možného ochrnutí. „Nepovedl se epidurál (zákrok, při němž se tlumí porodní bolesti, pozn. red.), nějak se mi jehlou dotkli nervu vedoucího do nohy. Strašlivě to bolelo. Asi jako když vám někdo namočí nohu do vroucí vody. Po zádech mi začal téct mozkomíšní mok. Anesteziologa jsem se ptala, jestli můžu ochrnout. Řekl, že neví,“ líčí mikrobioložka Hnilicová.

Krátce po porodu začala pátrat, zda obtíže, které příchod její dcery na svět provázely, jsou běžné. Zjistila, že data o porodech a zákrocích v podstatě nejsou dostupná.

Žena chtěla znát kvalitu porodnic, ale neuspěla. Na resort chystá žalobu

„Před druhým porodem jsem se o data začala opravdu zajímat, abych si vybrala porodnici podle toho, jaké zkušenosti tam s jednotlivými metodami mají. Nechtěla jsem nic speciálního. Jen počet porodů, procento císařských řezů, nástřihů hráze a podobně. Můj syn je teď ve druhé třídě. A já data pořád nemám,“ kroutí hlavou.

Obrátila se nejprve na ÚZIS, pak na ministerstvo zdravotnictví. Jenže se dočkala jen odmítnutí. Největším úspěchem byly anonymizované statistiky, ze kterých nešlo určit, o které porodnice se jedná.

„Zákon jasně stanoví, že není možné poskytnout údaj, ze kterého by bylo možné určit konkrétní fyzickou nebo právnickou osobu. Co se týče odkazů žalobce na skutečnost, že za předcházející právní úpravy se tyto údaje poskytovaly a že v jiných zemích je poskytování těchto údajů běžné, žalovaný uvádí, že správní orgán (i povinný subjekt) je povinen se řídit platnou právní úpravou, a tedy odkazy na v minulosti nebo v jiných zemích užívanou praxi, ač zajímavé, jsou zcela irelevantní,“ uvedlo v roce 2017 ministerstvo.

Doplnilo, že zjišťovat, zda se zveřejňováním dat nemocnice souhlasí, je pro ÚZIS „neúměrnou zátěží“. A ten, kdo se o takové informace zajímá, by si souhlasy měl zajistit sám.

„Transparentnost vede ke zlepšení péče“

Hnilicová se proto obrátila na soud. Později s kamarádkou Annou Škvorovou, přírodovědkyní a dnes už porodní asistentkou, podaly druhou žalobu. „Chci, aby data byla zveřejňována ve vztahu ke konkrétnímu pracovišti. Jako porodní asistentka podporuji ženy a rodiče v jejich rozhodování. Ochraňuji jejich práva. Domnívám se, že mají právo na tyto informace. Pro svobodnou volbu poskytovatele péče potřebují rodiče mít předem dostatek dobrých informací,“ tvrdí Škvorová.

Neuspěly u Městského soudu v Praze, ani u Nejvyššího správního soudu. Že na informace mají právo, rozhodl až dnes Ústavní soud. Data už v minulosti přitom Česko zveřejňovalo. Dnes je to také běžná praxe třeba ve Velké Británii nebo Švédsku.

„Zveřejňování informací o zákrocích prováděných v jednotlivých porodnicích je v uvedeném rozsahu nepochybně ve veřejném zájmu, neboť informovanost a transparentnost může přispět ke zlepšení zdravotnictví jako celku,“ stojí v aktuálním nálezu Ústavního soudu. Soudci také poukázali na to, že obavy z dezinterpretace dat nemohou převážit ústavou zaručované právo na informace.

Vše se tak vrací na začátek, ÚZIS musí znovu žádosti o data posoudit.

„Opatrnost je na místě“

Podle přednosty Gynekologicko porodnické kliniky Fakultní nemocnice Brno Víta Weinbergera je ovšem potřeba s daty pracovat opatrně. „Určitě je dobré, že se data sbírají a evidují. Nejsem si ale jistý, jestli mají být dostupná s odkazem na konkrétní instituci. Zvlášť bez toho, aby tato data byla interpretována v kontextu. Ať už kraje, regionu či státu. Zacházel bych s tím opatrně,“ řekl MF DNES.

Podle něj by se sice lidé informace dozvěděli, ale tak, jak je aktuálně nastavený systém reportování z nemocnic, by jim stejně k mnohému nebyly. „Nedovedu si představit, jak by se pak dál mělo s tou informací nakládat a co by to mělo znamenat. To budeme zavírat nemocnice? Otevírat jiné? Má to tisíce konsekvencí,“ upozorňuje Weinberger.

Obě ženy připouští, že existují hranice. S daty je třeba nakládat opatrně a některé statistiky také mohou potřebovat vysvětlení. Nicméně tajit data není podle nich řešením.

S tím souhlasí i Asociace pro porodní domy a centra. „Vysoká míra transparentnosti přináší celému systému pozitiva. Světová praxe ukazuje, že pokud se dobře vysvětlí otevřená data, dochází přirozenou cestou ke zlepšení kvality péče. Česká republika má vynikající porodní péči, ale v jednotlivých parametrech je možné se posouvat,“ říká výkonná ředitelka asociace Lenka Laubrová Žirovnická.


Eurovolby 2024

Volby do Evropského parlamentu se v Česku uskuteční v pátek 7. a v sobotu 8. června 2024. Čeští voliči budou vybírat 21 poslanců Evropského parlamentu. Voliči v celé Evropské unii budou rozhodovat o obsazení celkem 720 křesel

Video