U katafalku s rakví byly kromě věnců rodiny také květiny Werichovy vnučky Fanči, Divadla ABC, Herecké asociace a Nadace Život umělce. Nápis "Každý k moři dopluje" nesla stuha posledního květinového pozdravu sdružení Werichovci. Při smutečním aktu zazněly varhanní variace na melodie písniček Voskovce, Wericha a Ježka. Tou závěrečnou byla legendární Život je jen náhoda.
Na jevišti v suterénu pražského paláce U Nováků Werich v polovině 50. let navázal na tradici meziválečného Osvobozeného divadla. "Měl jsem tajemnici, to byla Jarmila, Jarmila Týlová, výborná...," uvedl ve svých pamětech o době, kdy do roku 1961 stál v čele divadelního souboru.
Také tato jeho spolupracovnice, která mu byla nablízku až do jeho smrti v říjnu 1980, nenechala na "pana šéfa" dopustit. "Staré kamarádce, přítelkyni a dobrému člověku (trochu střelenýmu) upřímně a s láskou Jan," napsal jí Werich na jednom ze svých posledních "péefek".
