Chvíli to vypadá, jako by nás řidič jednoho z rypadel chtěl „postrašit“. Obrovské kolo, které odkrajuje zeminu a písek, se k nám přibližuje asi na 15 metrů. Ale je to jen naše zdání, protože na bezpečnost dbá důlní společnost Seven Energy opravdu úzkostlivě.
Účastníci uhelného safari musí mít na hlavě helmu, a když se člověk vzdálí od skupiny na pár metrů, průvodce Václav Hájek se nervozně ptá: „Kam jdete?“
Cestuje se terénním nákladním autem se skříňovou nástavbou, které opravdu vzdáleně připomíná vozidla z afrického safari. První a asi největší šok je, že prohlídka trvá čtyři a půl hodiny. Nadšený průvodce nám zároveň oznamuje, že máme obrovské štěstí, protože i ve svátek Cyrila a Metoděje 5. července jsou v provozu hned dvě rypadla.
Vlastně je to stejné, jako když jdete na nějaký hrad, akorát tady vám průvodce neukazuje oltář, obraz a kachlová kamna, nýbrž rypadlo, bagr a na zemi válející se kabel. A prohlídka je navzdory ceně kolem 300 korun za osobu tak oblíbená, že se místo musí zamluvit předem. Od roku 2009 už se s rypadly seznámilo na 26 tisíc návštěvníků.
Kam chodí obsluha na WC
Safari začíná na vyhlídce, kam by se člověk mohl dostat i sám, protože je u veřejné silnice. Ale dál už to bez průvodce nejde. Padají dotazy, jako kam chodí obsluha rypadla na záchod, kolik bere či kolik dělá na směně lidí? Pak se jede do jámy.
Je zvláštní vidět, jak nadšeně si někteří účastníci zájezdu dělají selfie u obrovského stroje. Padesát metrů vysoký kolos je impozantní. Návštěvník si to naplno uvědomí až bezprostředně u rypadla. Krajina kolem pak tak trochu připomíná národní park kdesi v Arizoně.
Vitální penzista a průvodce Hájek už mluví skoro čtyři hodiny, ostatně strávil v „organizaci“, jak důlní společnost důsledně nazývá, čtyřicet let. Ví o dole všechno.
Organizátorům je třeba přiznat, že výlet do dolu není žádná propaganda, aby člověk fandil těžbě uhlí a hlasoval pro prolomení těžebních limitů. Na druhou stranu průvodce neustále zdůrazňuje, že krajina kolem po rekultivacích zkrásněla. „Most se bral jako měsíční krajina, ale podívejte, kolik je kolem všude zeleně,“ rozplývá se Hájek. Trasa končí opět mimo důl u přemístěného mosteckého kostela, jehož stěhování v roce 1975 pan Hájek pamatuje. Prý to tenkrát ani zblízka nevypadalo, že se budova hýbe.
Technická turistika lidi stále víc přitahuje
Elektrárny firmy ČEZ jsou pro turisty ještě populárnější než samotný důl. V dubnu dokonce zkušebně otevřeli rozhlednu na věži elektrárny Ledvice u Teplic ve výšce 144 metrů.
Populární jsou také infocentra v Dukovanech a Temelíně, ovšem v jaderných elektrárnách se kvůli přísným bezpečnostním opatřením prohlídky nekonají. Mluvčí ČEZ Alice Horáková nicméně uvádí, že infocentrum Temelín má podobnou návštěvnost jako nedaleký hrad Zvíkov. Absolutním trhákem je pak přečerpávací elektrárna Dlouhé Stráně s „uříznutou horou“, která je ale i esteticky zajímavá. Tu už si prohlédl od zahájení prohlídek v roce 1996 milion lidí.
Exkurze do výrobních hal pořádá třeba i kolínská automobilka TPCA. Zúčastní se jich ročně až 10 tisíc lidí, kteří projedou na vláčku továrnu a vidí svařovnu i montáž auta.
Proč lidé do podobných míst chodí? „Apetit Čechů na takzvanou technickou turistiku je stále silnější. Lidé mají zájem o nevšední zážitky,“ míní mluvčí ČEZ Ladislav Kříž.
11. července 2018 |
