Když jsme spolu v říjnu 2002 hovořili naposledy, říkal jste, že nemáte daleko ke zhroucení. Jak jste na tom s kondicí dnes?
Češi volají po otevřenosti a upřímnosti svých politiků. Ale mě mé tehdejší přiznání pro MF DNES přesvědčilo, že některé věci se veřejně říkat nemají... Proto jsem se zařekl, že již nebudu tak odkrývat své soukromí či pocity.
Bavme se jen o práci: svůj tým jsem celý vyměnil a v tuto chvíli jsem s ním spokojen. Před námi se rýsuje válečný konflikt s Irákem, takže se ukáže, jak v té krizi nový tým mých lidí obstojí. A jestli se ptáte, zda jsem i já připraven, tak vás ujišťuji, že ano.
Znovu se chystáte poslat české vojáky do války - tentokrát na žádost USA a proti Iráku. Má to snad znamenat, že se s válkou máme učit žít? Že už budeme stále posílat vojáky do konfliktů?
Obávám se, že ano. Už to zní jako fráze, ale zopakuji to: 11. září změnilo svět. Například v tom, že demokratické státy nejsou už ochotny čekat na to, až budou napadeny, až budou umírat jejich obyvatelé. Jestliže teroristé volí všechny možné i nemožné způsoby útoku, pak se musí i země aliance bránit způsobem, jakým to dosud nedělaly.
Normálního člověka bude asi zajímat hlavně to, jestli se teď má víc bát například odvetných teroristických útoků?
Co komu udělali turisté v hotelu v Keni či turisté na Bali? Turisté ze států, které se nikde neangažují, nejsou členy NATO ani se neúčastní mírových, humanitárních či jiných vojenských operací. A přesto tam ti lidé umírali.
Lidem, kteří fanaticky hájí své názory, je jedno, zda je Česko v té či oné vojenské či humanitární misi. Ať se tedy angažujeme, nebo ne, ať vyšleme vojáky proti Iráku, či ne, tak nás to vždy někam staví. A mohlo by nás jednou strašně mrzet, že jsme do toho nešli. Nemusím snad připomínat rok 1938 či 1968. Tragické důsledky pro nás může mít tedy i to, pokud zůstaneme z vypočítavosti stranou.
Budete to říkat i tehdy, až tu třeba vyletí do povětří supermarket?
Těžko říci, jakým rizikům se vystavujeme, pokud se zúčastníme útoku proti Iráku. Ale zkuste vnímat i to, že přestane existovat diktátor a jeho režim, který všemožně podporuje teroristy, který má zbraně hromadného ničení... To je fakt.
Vy nemáte o chystaném útoku žádné pochybnosti?
Samozřejmě bych uvítal, kdyby se odzbrojení Iráku obešlo bez války. To si přejí všichni normální lidé. Ale při rozhodování o tom, zda poslat naše chemiky z Kuvajtu proti Iráku, nemáme příliš mnoho možností. Můžeme jim říct: vraťte se domů a opusťte obyvatelstvo států, které o nás stojí - Kuvajt, Katar, Turecko či Izrael. Je to jediná možnost, jak se lze vyhnout jakémukoliv vojenskému angažmá v této oblasti.
Anebo vojáky v Kuvajtu necháme a úderu na Irák se nezúčastníme. Co však nastane potom? Budeme se jen dívat na utrpení civilistů či vojáků zasažených iráckými zbraněmi hromadného ničení? To jako řekneme "Promiňte, český parlament nám nedal mandát, a tak vám nemůžeme pomoci"? Já bych v takové vládě být nechtěl. Našim vojákům bych se nemohl podívat ani do očí.
Co se vlastně v Iráku bude dít, pokud na něj spojenci zaútočí? Je cílem akce úplná likvidace režimu Saddáma Husajna?
Spíše jeho odzbrojení. Máme informace, že jednotky Saddáma použití minimálně chemických - a pravděpodobně biologických zbraní chystají. V těchto chvílích to nacvičují. Husajn je připraven použít taktiku spálené země. Saddám je prostě diktátor, který Iráku vládne úplně sám. Je velmi pravděpodobné, že ve chvíli, kdy bude Saddám odstraněn, ustane odpor iráckých vojsk.
Co to znamená - odstraněn? Měl by být zastřelen, unesen nebo postaven před soud?
Problém bude v tom, že jeho nebude jednoduché zajmout ani zabít. Kdyby to bylo možné, tak už by to bylo provedeno. Speciální týmy USA či dalších zemí se už Xkrát o něco podobného pokoušely a nikdy se jim to nepovedlo. Tedy teprve zabití či zajetí, útěk Saddáma do exilu může být jasným signálem k zastavení války.
Jaký útok se připravuje?
Může jít o letecký úder. Může to být i vysazení speciálních sil, může to být i masivní vojenská operace s použitím několika set tisíc vojáků. Mezinárodní koalice už má v tuto chvíli i pro takovýto úder schopnosti. Teď není možné říci: Bude to takový či jiný typ operace. Víme zhruba o čtyřech scénářích, které považujeme za pravděpodobné.
Útok se nepochybně neobejde bez velkého množství civilních obětí. Jak české veřejnosti vysvětlíte, že je prostě nezbytné zabíjet i civilisty?
Válka v každém normálním člověku vyvolá strach a husí kůži. Mezinárodní společenství už použilo všechny dostupné nástroje, například i hospodářské sankce. Saddám dnes smí kupovat v podstatě pouze léky či potraviny pro vlastní obyvatelstvo. Ale on místo toho nakupuje zbraně. Máte představu, kolik lidí v Iráku zemře ročně kvůli sankcím? Víc než 30 tisíc dětí. Jak se s tímhle vyrovnají Češi?
Spousta Čechů vám na to řekne, proč se vlastně mícháme do sporu mezi USA a Irákem.
Téměř pětaosmdesát procent obyvatel USA se bojí mezinárodního terorismu. A Spojené státy v historii několikrát přišly na pomoc Evropě. Ano, je to od nás hodně daleko, ale pomoc od nás žádají spojenci, kterým věříme, spojenci, kteří v okamžiku, kdy bude potřeba, pomohou zase nám. Nevím, jak by se USA dívaly na naše případné odmítnutí. A určitě to způsobí, že Česká republika ztratí svoji věrohodnost. A to jednou provždy. Protože selhání v těžkých chvílích se prostě neodpouští.
Vy jste přesvědčen, že Saddám má a hodlá použít chemické i biologické zbraně. Inspektoři OSN nikdy nic takového nenašli. Proč máme věřit vám nebo Američanům?
Irák je asi desetkrát, dvacetkrát větší země než my, že? Ani v dnešním velmi moderním světě není absolutně problém ukrýt zbraně hromadného ničení. Mohou mít velikost lahvičky na penicilin. Nebo to může být kilogram látky odpovídající velikosti kufru. A je velmi jednoduché kdykoliv je z té země vyhrabat a znovu připravit k rychlému použití.
Česká republika je země, která musí věřit svým spojencům. Nemáme svoje vlastní inspektory ani vlastní zpravodajské možnosti. Měl jsem možnost vidět několik přísně tajných analýz NATO, že tam ty zbraně prostě v tuto chvíli jsou. USA jsou přesvědčeny i o tom, že kdyby zbraně inspektoři nenašli, svůj útok ospravedlní tím, že je tam najde americká armáda.
Vaším úkolem však je přesvědčit českou veřejnost, která se obvykle na bombardování cizí země příliš vstřícně netváří.
Nevím přesně, kolik lidí u nás útok na Irák podporuje. Lidé v průzkumech budou odpovídat na otázku: Souhlasíte se zapojením do války proti Iráku? I já bych bez nedostatku informací a bez souvislostí odpověděl ne. Ale kdyby lidé odpovídali na otázku: "Umíte si představit, že když se válka konat nebude, může se to v budoucnu dotýkat vašich životů na našem území?", pak by lidé odpovídali jinak.
Příští týden budete muset udělat ještě jedno důležité rozhodnutí: zvolit prezidenta. Koho budete volit vy?
(dlouhá pomlka) Budu poctivě a trpělivě přemýšlet do poslední chvíle. Volba je tajná, a tak mi dovolte, abych si rozhodnutí nechal pro sebe. Jsem členem politické strany, tak logicky budu za důležité považovat i její doporučení. Chci si poslechnout i projevy prezidentských kandidátů. Pravděpodobně podpořím kandidáta naší strany, ale budu čekat do poslední chvíle.
Váš kandidát Jaroslav Bureš může vypadnout už v prvním kole a vy se pak třeba budete rozhodovat mezi Klausem a Pithartem. Co pak?
Myslím, že by země prezidenta mít měla. Pro mě je těžko představitelné, že budu součástí politického divadla, ve kterém hlava státu zvolena nebude. Doufám, že politická reprezentace ještě najde nějaké řešení, které nás nepostaví do situace banánové republiky.
Takže se ve třetím kole nakonec může stát, že zvolíte Petra Pitharta, který by nemusel vládě zas tak moc vadit?
Byl bych nesmírně rád, kdyby naše země prezidenta měla. A to takového, kterého bych si mohl vážit. Takoví lidé mezi kandidáty jsou.
Začínal jste v Zemanově vládě. Od její éry se váš dnešní šéf Vladimír Špidla snaží viditelně distancovat. Nemáte s tím problém?
Já jsem na svém chování nemusel nic měnit. Nemám a nebudu mít nikdy ambici stanout ve vrcholné politice na absolutní špičce. Nemám zájem být členem nejvyšších politických orgánů své strany. Nemám zájem formulovat nějaká vyhraněná politická stanoviska. Chci dobře dělat manažerskou pozici ministra obrany.
Takže vám je v podstatě jedno, kdo vám šéfuje?
Ne, to není pravda. Mantinely jsou dané hodnotami, které vyznává moje strana.
Jak se dnes díváte třeba na svého bývalého kolegu Jana Kavana, po tom všem, co jste se dozvěděl o tom, jak řídil své ministerstvo?
(dlouhá pomlka) Promiňte, ale na tuhle otázku vám prostě neodpovím. A můžete mě za to kritizovat.
