Smyslem rekonstrukce poměrně kvalitní vlády mělo být zvýšení její reputace. Nové je nové, to platí i v politice. Příprava rekonstrukce a její věčné odklady, to je operace, která reputaci vlády naopak snižuje.
Topolánek prý zaskakuje koaliční partnery nečekanými změnami, partneři naopak zaskakují jeho. Výsledkem jsou odklady, kombinace, fámy a šachy, tedy přesně to, co vláda nepotřebuje. - přečtěte si Lidovci a zelení si chtějí rozmyslet změny ve vládě, Čunek na křesle trvá
Proč se koalice nedohodla doma za dveřmi a nepřišla před veřejnost s jasně motivovanou a zdůvodněnou změnou, je záhadné. Místo silného postoje, který by vládě pověst polepšil, nám nabízí tahanice, hádky, půtky spíš trapné než konstruktivní.
Nejvážnější kandidát na odchod z vlády, nešťastný Čunek, za sebe nabízí hlavu ministra dost kvalitního, Kalouska. Nedělá to kvůli zlepšení vládní pověsti, nýbrž chce situaci využít k odstranění Kalouska, stranického rivala. - čtěte Čunek se chce zbavit Kalouska, mezi lidovci se rozhořel spor
To však nejsou motivy, které by vládě pomohly. Jsou to motivy, které uškodí KDU-ČSL. Tato strana jako by už sbírala síly k odchodu do politické penze.
Kalouska chce Čunek odstranit, protože se prý nechová jako ministr KDU-ČSL. Mít kvalitního ministra financí a schválený dobrý rozpočet určitě KDU-ČSL prospívá víc než různé marginální lidovecké návrhy, jako je boj proti sázení na internetu, které Kalousek rozumně ponechává na tom okraji politiky, kam patří.
V odstraňování ministrů by měl být Čunek opatrnější. Sám nemá v KDU-ČSL příliš silnou podporu a věta, kterou podporuje své ministrování, že předseda strany musí být ve vládě, se může lehce obrátit proti němu.
Čunek zatížil KDU-ČSL zbytečnými problémy s vlastními penězi a posílil obecně sdílený dojem, že KDU-ČSL má v čele i ve vládě místo politiků strýce z okresu.
Jakou vlastně rekonstrukci chce Topolánek v této podebrané koalici prosadit, je záhadné. Nejspíš na konci týdne zůstane ve vládě Kalousek i Čunek. Jedinou změnou bude křeslo ministra kultury, které za všeobecného nezájmu obdrží někdo obdobně neznámý jako nynější ministr. Koalicí mezitím už bude zmítat jiný olbřímí problém. Třeba kdo má či nemá být v ekonomické radě státu. - čtěte Vládě pomůžou s ekonomickou krizí experti z ČSSD i z Hradu
Rekonstrukcí si vláda už nepolepší. Ta věc je zhudlařená typicky českým způsobem: marginální vítězí nad důležitým, osobní nad koaličním, pleticha nad strategií. Nic lepšího si Paroubkova opozice nemůže přát než toto. Vládní koalice předvádí, co on hlásá: nejsou schopni se domluvit ani mezi sebou, tak ať mi to předají.
Možná se nic rekonstruovat ani nemělo. Síly se měly napnout tvořivějším směrem – budou ještě nějaké reformy? Co se vlastně stane se zdravotnictvím? Hlavním problémem vlády je neschopnost přesvědčit voličskou veřejnost o užitečnosti reforem, o jejich smyslu, průběhu a výsledku. Jednou z příčin je (obvyklá) úskočnost koaličních partnerů, kteří s reformou nakládají jako s nástrojem na udržení či získání vlastních preferencí.
Proto reformu okusují, proškrtávají, vystupují z klubů, hlasují proti, mají protisměrné návrhy, to vše podle vůdčího hesla zachraňme naši partaj. Nejsem si jist, že za toto Topolánek může.
Neúspěch reforem (je na obzoru) obě malé strany nadlouho smete a možná i vyžene ze Sněmovny. Přeskok na levou stranu možný asi nebude, Paroubek ty dva nespolehlivé partnery už nepotřebuje. Hodí se mu už jen k jedinému: aby dorazili nynější vládní koalici.
