Ten první: Každý laik musel o vině bývalého sekretáře ministerstva zahraničí a špiona pochybovat.
Opravdu protřelý muž, který dokázal shromáždit ohromující majetek, najme na špinavou práci nervní dámu, dva pochybné podnikatele a v posledním článku řetězu recidivistu a konfidenta řečeného Citron?
Na to ve středu poukázal i Srbův obhájce Kříženecký, podle něhož jeho mandant nemohl postupovat tak "vesnickým" způsobem. Sám Srba, který nepůsobil dojmem zlomeného člověka, se dožadoval osvobození: "Už 15 měsíců jsem bezdůvodně ve vazbě. Takový proces nemá s demokracií nic společného. Je to exemplární příklad pro celý národ."
Soudce Jiří Lněnička však rozhodl proti němu. Důkazy jsou podle něj dostatečně silné. Ten muž je zločinec. Nemáme žádný důvod pochybovat o tomto verdiktu víc než o kterémkoli jiném verdiktu zdejší justice.
Pokud by se Karel Srba domohl změny rozsudku dovoláním nebo u Evropského soudu, byla by to pro její důvěryhodnost naprostá tragédie. Veřejnost si mohla udělat částečný úsudek v přímém přenosu.
Začátek a konec procesu jsme poprvé viděli v televizi. A to je druhý důvod, proč byl tak důležitý. Přenos ze soudní síně od počátku provázely pochybnosti, které zvlášť silnými slovy vyjádřil prezident republiky.
Viděli jsme ve středu, že žádný monstrproces se nekonal a srovnání s politickými justičními vraždami z padesátých let je víc než přehnané. Senát přímý přenos přerušil (ač nemusel), když si to přáli obhájci obžalovaných Volfa a Novotného.
Bylo to určitě mravné rozhodnutí. To, co mohli diváci vidět, však jistě dokázalo rozptýlit fámy o politickém procesu. V soudní síni se zvažovaly důkazy a nic než důkazy. Přes všechny otazníky ohledně práva na soukromí obžalovaných se tedy zdá, že televize by měla v přenosech ze soudních síní pokračovat.
