Nejdelší trest udělil soud bývalému generálnímu sekretáři ministra zahraničí Karlu Srbovi, muži, který se několik let pohyboval v nejvyšších sférách české politiky.
Rozsudek zatím není definitivní, a proto je těžké jej hodnotit. Stejně tak se obtížně hodnotí, zda je osm let vězení málo, nebo moc. Tím spíše, když se jednalo o plánovaný útok na kolegyni z redakce. Přiměřeností trestu se ještě bude zabývat vrchní soud.
Jsou však některé okolnosti případu, které by neměly zůstat bez povšimnutí. Jednou z nich je soudem prokázaná pozoruhodná nerovnost mezi příjmy a majetkem vysokého státního úředníka.
Ta disproporce je do očí bijící a měla by přivést ministry k zamyšlení, zda jejich podřízení nevykazují podobné nesrovnalosti. Když se pořádně podívají, možná leccos zahlédnou.
Ještě podstatnější věcí, na kterou případ ukázal, je nemístná bohorovnost politických špiček i policie v celé řadě závažných politicko-obchodních případů. Noviny přinesou jasné důkazy o podivných kšeftech politiků nebo státních úředníků. Co se obvykle stane? Nic.
Politici mluví o zlovolných útocích a jejich kolegové je podrží. Za státního úředníka se postaví nadřízený a vyjádří mu plnou důvěru. Soud ukázal, že články Sabiny Slonkové o podivných majetkových poměrech úředníka Srby mířily jasně k podstatě věci.
Jenže ani nadřízený ministr Kavan, ani tehdejší premiér Zeman a ani předseda vládní strany Špidla nežádali vysvětlení, nepožádali policii či kontrolní odbor ministerstva, aby úředníka prověřily. Neudělali nic.
Bohorovnost politiků jen posiluje v šíbrech pocit beztrestnosti. V tom tkví hlavní nebezpečí. A to i tehdy, pokud by nešlo rovnou o plánování útoku na nepohodlnou novinářku.
