Je pondělí 27. března a hodiny na stěně na Středním odborném učilišti v pražské Ohradní ulici ukazují, že je právě půl dvanácté. Zatímco ve třídách výuka dané hodiny pomalu končí, v zadním traktu školy jedou budoucí truhláři bez přestávky. V doprovodu zástupce ředitele pro odborný výcvik Jana Krejčího vstoupila redaktorka iDNES.cz do jedné z těchto dílen.
Ihned ve dveřích je cítit vůni dřeva, se kterým soutěžící pracovali. Ti si ale nově příchozích nevšímají, mají totiž dost práce s broušením desek. „Soutěžící vyrábí lékárničku. Základy jsme jim nařezali na určitý rozměr. Další zpracování, jako kam umístí panty, jakým způsobem spojí jednotlivé rámečky nebo kam umístí kličku, to už je čistě na nich,“ vysvětlil Krejčí.
Stlučená nástěnka a stavba robota přivádí děti k řemeslům. Někdy to odnese prst |
Doplňuje, že pro deset středoškoláků z pěti škol jde pomalu o rutinu, jelikož přibližné zadání úkolu dostaly školy s předstihem, aby mohli mistři s vybranými žáky trénovat a ti na soutěži nevařili z vody. Přesto z časových důvodů moření dřeva, lakování a další drobnosti už účastníci soutěže Sollertia 2023 nedělají, o dokončení se postarají později studenti SOU Ohradní v rámci výuky.
Hotové lékárničky pak poputují do Hospodářské komory a na magistrát, kde je budou využívat.
Soutěžící spojuje láska k řemeslu
„Nepodala jsem takový výsledek, jaký bych chtěla. Jsem ve stresu - chci vyhrát, ale hlavně nechci skončit poslední. Mezery vidím v nepřesnostech,“ popisuje soutěžící Jana ze Střední odborné školy Jarov, zatímco dokončuje poličky do lékárničky.
Dodává, že truhlářská soutěž ji baví, učenému oboru by se ráda věnovala i v budoucnu. A dost možná svojí prací podpoří rodinný podnik: „Obor jsem si vybrala díky tátovi, který má vlastní truhlářskou dílnu.“
Spokojený je i přespolní student Martin ze stavebního učiliště v Benešově. Redaktorce popsal, že při práci sledoval své konkurenty, kteří podle něj pracují kvalitně. Připouští sice, že on sám se na začátku potýkal s menšími problémy, ale podařilo se mu je vyřešit. „Se studentem pracujícím vedle jsme si navzájem pomohli, půjčil jsem si od něj i nějaké nářadí,“ přiznal.
Přestože v minulých letech byli na Ohradní zvyklí nejlepšímu soutěžícímu dávat jako cenu nářadí, přiznává Krejčí, že letos jdou jinou cestou. „Studenti k tomu nepřistupují jenom jako k práci, dané řemeslo je pro ně i hobby. Většina z nich tak má vlastní vybavení, někteří dokonce i své dílny. Rozhodli jsme proto dát vítězi poukázku na pět tisíc korun, za kterou si sám vybere vybavení, které mu chybí,“ vysvětluje Krejčí.
Bez tréninku svícen studenti nezvládli
Zatímco na Ohradní mají v dílnách příjemnou pokojovou teplotu, to na pražském Zlíchově je v kovárně tamní Střední školy a vyšší odborné školy umělecké a řemeslné nedýchatelno.
Přes neustále bouchání kladivy není místy slyšet vlastního slova, přesto Tereza Rýdlová ze Střední školy řemeslné v Jaroměři říká: „Další focení? To už jste dnes čtvrtí!“ říká s úsměvem, zatímco přisypává koks do ohniště.
„Nejsem zvyklá s ním pracovat, vždy pracuji s uhlím. Takže jsem si plamen musela více hlídat, koks se totiž ohřívá rychleji,“ popisuje s tím, že mezi soutěžícími je suverénně nejstarší.
Studium na kováře není jejím prvním - je totiž zároveň vystudovanou architektkou. „Práci kovářů jsem si zamilovala asi v sedmi letech na ovčích trzích. Táta mi ale řekl, že nejprve si mám udělat něco, co mě bude živit, a pak si můžu studovat pro zábavu,“ vysvětluje s tím, že kromě studia se živí navrhováním kuchyní.
Udělat pyré a nádivku. Deváťáci si vyzkoušeli, jak vypadá den na učilišti |
Ve vzduchu se mísí vůně hořícího koksu a zpracovávaného železa, z kovadliny odlítávají jiskry, jak mladí kováři buší kladivy do svých rozdělaných výrobků. Ty v průběhu výroby připomínají šroubovice DNA, mistr odborného výcviku David Šafránek ale redaktora iDNES.cz opravuje.
„Dostali za úkol vytvořit železný svícen s kalíškem. Některé výrobky asi nebudou hotové včas, na školách si to asi netrénovali a jeli rovnou naostro, což je neproveditelné,“ kroutí hlavou. Přesto viděl mezi studenty i několik povedených výrobků.
Je 14:10 a mistr právě upozorňuje na posledních dvacet minut do odevzdávání svícnů. „Myslím, že to dopadne dobře. Docela stíhám, jen to ještě musím obrousit, opálit a pak nabarvit, aby svícen vypadal hezky,“ hlásí Rýdlová.
S apelem na dokončování se někteří soutěžící dostali pod tlak a začali sekat chyby. „Tohle už nemá cenu, nestíhám,“ rozhazuje rukama student a místo dodělávání výrobku začíná sklízet nářadí. „Souhlasím, to už se fakt nedá stihnout,“ dává mu za pravdu jeden z místních učitelů.
Zato Rýdlová své okolí nevnímá a dál si jede svoje. „Dívej na ní,“ směje se jeden z porotců. „Ona dokončuje výrobek, a ještě si povídá s novináři,“ pokračoval a ještě směrem ke studentce z Jaroměře dodal: „Povídat si můžeš v tramvaji, teď hlavně včas stihni vše dodělat.“ Přestože ho na vzdálenost dvou metrů slyšela, nehne ani brvou a dál se soustředí na dokončení.
Kolem soutěžících kroužili zaměstnavatelé
Vystudovaná architektka ohodnotila svůj svícen sedmi z deseti bodů, porotci si její práce ale cenili více. V konkurenci šesti škol její výrobek jmenovali druhým nejlepším.
Spokojenost panovala i na straně pražské Hospodářské komory, která celou akci organizuje. Její zástupkyně Barbora Kafková uvádí, že jde o první ročník, ve kterém se kromě pražských škol představili i zájemci z jiných krajů, některé obory navíc měly mezinárodní účast.
Plat mají jako doktor, přesto „vymírají“. Některým řemeslům hrozí zánik |
„Co mám zprávy od elektrikářů, byli nadšení, že poměřili síly s mezinárodní konkurencí a mohli s nimi při práci komunikovat v angličtině. Jsou to pro ně další zkušenosti, protože na soutěži pracovali v jiných podmínkách, než pak při klasické práci. Byli ve stresu, je to pro ně něco jiného,“ těší Kafkovou.
Doplňuje, že podle zpráv z jednotlivých škol, kde se soutěž organizovala, kolem šikovných soutěžících kroužili zaměstnavatelé. „Mezi porotci jsou i zástupci firem a říkali, že pokud dokončí školu, hned by si je vzali do svých týmů,“ říká spokojeně.
Další ročník je prozatím ve hvězdách, Kafková by ale byla ráda, pokud by jej s kolegy mohli opět uskutečnit. Nebrání se ani rozšiřování oborů, vše ale bude záležet na rozpočtu akce, podotýká.
