"Když si vzpomenu na období 1992 až 1996, kdy předsedal vládě Václav Klaus, tehdy se tady nikdo s opozicí moc nebavil," říká nejdéle sloužící poslanec Michal Kraus z ČSSD. "Vláda - protože měla ve sněmovně většinu - tehdy prostě přišla a řekla tak to bude," dodává.
Proto v uplynulém volebním období většině schválených zákonů předcházely složité bitvy nejen na úrovni předsedů stran, ale i na úrovních celých poslaneckých klubů.
"Politická jednání o všech otázkách, které projednává sněmovna, se mezi parlamentními kluby vedou naprosto běžně a průběžně," shrnuje předseda sociálně demokratické vlády Miloš Zeman.
Schůzky se nejen podle Krause konaly opravdu pravidelně. "Hodně se vyjednávalo třeba u zákonů kolem pracovního práva nebo kolem balíku reformy veřejné správy," vzpomíná předseda poslaneckého klubu lidovců Jan Kasal.
"Místopředseda vlády Rychetský pořádal pracovní setkání se všemi předsedy poslaneckých klubů každé úterý před začátkem poslanecké schůze. Takže jsme se minimálně třicetkrát setkali a mohli jsme si udělat alespoň jasno v tom, co je možné prosadit, a co ne," dodává Kasal.
Málokteré hlasování proto dopadla překvapivě. Již dopředu se přesně vědělo, jak budou kluby hlasovat. Poslanci projednali za čtyřleté volební období téměř osm set návrhů zákonů. Nejvíce z nich předložila vláda - přes čtyři sta padesát. Sami poslanci předložili skoro tři stovky zákonů, nejaktivněji si počínali unionisté a lidovci.
Rychlost, s jakou sněmovna projednávala zákon, se však podle politologů projevila na jejich kvalitě.
"Sněmovna si kolikrát dovolila přijmout zákony v nedotažené formě," tvrdí politolog Tomáš Lebeda. Ukázalo se to například v novele živnostenského zákona, kdy podnikatelé měli vydávat účtenky na jakékoli zboží nad dvacet korun nebo u pohřebnického zákona, kdy se původně měla pohřbívat i nenarozená embrya. Zákony pak museli poslanci narychlo "opravovat".
V některých případech odhalili chyby v zákonech až senátoři. "Poslanci mnohdy dokonce dopředu spoléhali na kontrolu Senátu," říká politolog Lebeda.
