Matka i otec si miminko přáli. Připravili se pro případ, že by léčba nemocného muže zničila jeho plodnost. Muž poté zemřel. Žena následně podstoupila martyrium, aby stát jejich někdejšímu společnému přání nebránil. Zvítězila.
Už jen její odhodlání k bitvě s úřady může být zárukou, že dítě bude žít v láskyplném prostředí. Tisíce dětí, i když mají oba rodiče, ho bohužel nikdy nepoznají.
Každý den se na Zemi narodí zhruba 230 tisíc dětí. Kolik z nich je bez táty či mámy, kolik je nechtěných, kolik počatých v anonymitě kdesi za hospodou? A kolik je počatých pomocí vědy? Člověk bývá na rozpacích, slyší-li, jak dalece už věda mluví do řemesla Stvořiteli či Přírodě.
Lidstvo dnes umí dělat zázraky. Neumíme si však jasně odpovědět na otázku, kam až smí člověk v experimentech dojít... Až tam, kde ještě děti budou chtěné a budou vyrůstat v lásce. Obhájci toho pravého početí člověka nebo "vědeckého" se souhlasem obou rodičů mají po ruce řadu argumentů. V Británii popletli spermie, italský vědec zase ohlásil klonování člověka.
Na druhé misce vah však leží těžší závaží: plodnost mužů klesá a zrození z netradičních spojení muže a ženy bude přibývat. Protože lidé děti chtějí a chtít budou. Tlaku tak silného přání - dokáže-li věda pomoci - nějaké právní řády a momentální etické bariéry stěží odolají. Většina lidí tak jako tak bude zplozena přirozeným, věčným způsobem. Kdo je rozpozná od těch druhých? Pokaždé se přece narodí člověk.
