Policisté i lékaři říkají, že za její smrt nemůže. Někteří žáci ji přesto sledují zlými pohledy a z anonymního hloučku na ni křičí nejtěžší obvinění. Přísná učitelka chodí po chodbách zkroušená, v černých brýlích. "Je teď v hodinách mnohem hodnější," uznává dívka, která ji má na tělocvik a angličtinu.
Smrt poznamenala celou školu. Na místě, kde běžící dívka padla, jsou květiny a svíčky. Ve škole se střídají vyšetřující komise, po kriminální policii nastoupili odboráři. Žactvo je rozděleno na dva tábory. Jeden se tělocvikářky zastává, druhý, ve kterém jsou hlavně odpůrkyně sportu a tělesně slabé dívky, o ní mluví s nevolí.
Bolení břicha neomlouvala
"Byla na nás opravdu zlá. Když jsem jí řekla, že mě bolí břicho, odpověděla, že jí to nezajímá. Maminka si na ni stěžovala," tvrdí žačka osmé třídy a její kamarádka souhlasně přikyvuje. "Já věřím, že za to nemohla. Jenže já se narozdíl od některých holek hýbu ráda," oponuje jiná dívka z deváté třídy.
"Stejně už ji mít nebudeme. Škola rozhodla, že dostaneme na tělocvik někoho jiného," upozorňuje štíhlá tmavovláska, která chodila s Irenou do stejné třídy. "Usoudili jsme, že vzhledem k zjitřené atmosféře, která ve škole vládne, bude lepší, když deváté třídy teď bude učit někdo jiný," potvrzuje ředitel Jiří Šnapka.
Starý muž, který si na svá školní léta sotva vzpomene, před mizerovskou školou zasvěceně vykládá, jak si učitelka na Irenu zasedla. "Dobře se učila, měla jedničky a dvojky, ale na tělocvik nebyla. Ale copak je to v životě důležité," agituje důchodce, kterého událost velmi rozčílila.
Mnoho jiných lidí si najedou vzpomíná na zlé tělocvikáře, kteří děti proháněli tak, až z toho zvracely. "Tělocvik jsem vždycky nenáviděla. Měl by to být dobrovolný předmět," říká mladá matka ze sídliště Mizerov. "Učitelé prostě nezvládají to, že se pubertální dívky nechtějí hýbat a jsou přehnaně tvrdí," míní žena, která má dceru v osmé třídě.
"Zavládla zde panika. Maminky houfně chodí pro potvrzení, že jejich dcera nemůže cvičit," kroutí hlavou karvinská dětská lékařka a kardioložka Milada Canibalová, ke které chodila i Irena. "Učitelka za její smrt nemůže. Nikdo nevěděl, že je nemocná. Mohla umřít kdykoliv," opakuje lékařka.
Ředitel před podřízenou smeká
Ředitel školy Šnapka přijímá neobvyklé množství návštěv rodičů, novinářů, policistů a stále dokola vysvětluje, co se stalo. Na stole má fotografie místa, kde žákyně upadla. Byl na pohřbu, stejně jako většina starších žáků.
"Něco takového se stává jednou za čtyřicet roků. Je to tragédie, která školu vrátila o deset let zpátky. Musíme znovu budovat důvěru rodičů," tvrdí ředitel, který se učitelky tělocviku zastává. "Měla výborné výsledky v tělocviku i v angličtině. Byla silně náročná. Vždy však vedla hodiny správně a já před ní smekám," říká ředitel Šnapka, který také učí tělocvik.
Jeho zástupkyně, která se kolegyně rovněž veřejně zastala, dostala výhružný anonymní dopis. "Když se zastáváš takové... nedožiješ do jara," líčí ředitel obsah. Sprostých anonymních dopisů dostala škola více. Přišly ale i naopak povzbudivé dopisy od kolegů z jiných škol. Různé projevy důvěry obdržela i přísná učitelka.
Učit tělocvik mě moc bavilo
"Učit tělocvik mě moc bavilo... až dosud. Věnovala jsem tomu mnoho času. Měli jsme úspěch ve školních soutěžích," říká tělocvikářka, která při nácviku vytrvalostního běhu vyzvala žákyni Irenu k opakování stopadesátimetrového okruhu. O jejím nemocném srdci nevěděli lékaři, rodiče ani dívka sama.
Žena, která učí tělocvik přes třicet let, se nyní chystá na zdravotní dovolenou. "Všechno to mnou otřásá. Pořád mám před očima její smrt, to jak ji marně křísím," říká učitelka, na kterou vyděšené žákyně křikly, "to vy jste ji zabila". Jiné ji zase pomlouvaly, že Ireně dávala špatně umělé dýchání. "Nevím, jak se bránit, komu to vysvětlovat," říká.
Rodiče truchlí a jsou nedůvěřiví. "Irenka přece odešla do školy zcela zdravá...," pláče matka. "Nevím, co si myslet. Ale nevěřím, že se to odehrálo tak, jak říká ředitel a učitelka," tvrdí matka, která slyšela, že si Irena před během učitelce stěžovala na píchání u srdce. Tři dívky, které byly v její blízkosti, však podepsaly výpověď, ve které tuto verzi vyvracejí. Policie zatím šetření případu neuzavřela.
Smrt poznamenala celou školu. Na místě, kde běžící dívka padla, jsou květiny a svíčky. Ve škole se střídají vyšetřující komise, po kriminální policii nastoupili odboráři. Žactvo je rozděleno na dva tábory. Jeden se tělocvikářky zastává, druhý, ve kterém jsou hlavně odpůrkyně sportu a tělesně slabé dívky, o ní mluví s nevolí.
Bolení břicha neomlouvala
"Byla na nás opravdu zlá. Když jsem jí řekla, že mě bolí břicho, odpověděla, že jí to nezajímá. Maminka si na ni stěžovala," tvrdí žačka osmé třídy a její kamarádka souhlasně přikyvuje. "Já věřím, že za to nemohla. Jenže já se narozdíl od některých holek hýbu ráda," oponuje jiná dívka z deváté třídy.
"Stejně už ji mít nebudeme. Škola rozhodla, že dostaneme na tělocvik někoho jiného," upozorňuje štíhlá tmavovláska, která chodila s Irenou do stejné třídy. "Usoudili jsme, že vzhledem k zjitřené atmosféře, která ve škole vládne, bude lepší, když deváté třídy teď bude učit někdo jiný," potvrzuje ředitel Jiří Šnapka.
Starý muž, který si na svá školní léta sotva vzpomene, před mizerovskou školou zasvěceně vykládá, jak si učitelka na Irenu zasedla. "Dobře se učila, měla jedničky a dvojky, ale na tělocvik nebyla. Ale copak je to v životě důležité," agituje důchodce, kterého událost velmi rozčílila.
Mnoho jiných lidí si najedou vzpomíná na zlé tělocvikáře, kteří děti proháněli tak, až z toho zvracely. "Tělocvik jsem vždycky nenáviděla. Měl by to být dobrovolný předmět," říká mladá matka ze sídliště Mizerov. "Učitelé prostě nezvládají to, že se pubertální dívky nechtějí hýbat a jsou přehnaně tvrdí," míní žena, která má dceru v osmé třídě.
"Zavládla zde panika. Maminky houfně chodí pro potvrzení, že jejich dcera nemůže cvičit," kroutí hlavou karvinská dětská lékařka a kardioložka Milada Canibalová, ke které chodila i Irena. "Učitelka za její smrt nemůže. Nikdo nevěděl, že je nemocná. Mohla umřít kdykoliv," opakuje lékařka.
Ředitel před podřízenou smeká
Ředitel školy Šnapka přijímá neobvyklé množství návštěv rodičů, novinářů, policistů a stále dokola vysvětluje, co se stalo. Na stole má fotografie místa, kde žákyně upadla. Byl na pohřbu, stejně jako většina starších žáků.
"Něco takového se stává jednou za čtyřicet roků. Je to tragédie, která školu vrátila o deset let zpátky. Musíme znovu budovat důvěru rodičů," tvrdí ředitel, který se učitelky tělocviku zastává. "Měla výborné výsledky v tělocviku i v angličtině. Byla silně náročná. Vždy však vedla hodiny správně a já před ní smekám," říká ředitel Šnapka, který také učí tělocvik.
Jeho zástupkyně, která se kolegyně rovněž veřejně zastala, dostala výhružný anonymní dopis. "Když se zastáváš takové... nedožiješ do jara," líčí ředitel obsah. Sprostých anonymních dopisů dostala škola více. Přišly ale i naopak povzbudivé dopisy od kolegů z jiných škol. Různé projevy důvěry obdržela i přísná učitelka.
Učit tělocvik mě moc bavilo
"Učit tělocvik mě moc bavilo... až dosud. Věnovala jsem tomu mnoho času. Měli jsme úspěch ve školních soutěžích," říká tělocvikářka, která při nácviku vytrvalostního běhu vyzvala žákyni Irenu k opakování stopadesátimetrového okruhu. O jejím nemocném srdci nevěděli lékaři, rodiče ani dívka sama.
Žena, která učí tělocvik přes třicet let, se nyní chystá na zdravotní dovolenou. "Všechno to mnou otřásá. Pořád mám před očima její smrt, to jak ji marně křísím," říká učitelka, na kterou vyděšené žákyně křikly, "to vy jste ji zabila". Jiné ji zase pomlouvaly, že Ireně dávala špatně umělé dýchání. "Nevím, jak se bránit, komu to vysvětlovat," říká.
Rodiče truchlí a jsou nedůvěřiví. "Irenka přece odešla do školy zcela zdravá...," pláče matka. "Nevím, co si myslet. Ale nevěřím, že se to odehrálo tak, jak říká ředitel a učitelka," tvrdí matka, která slyšela, že si Irena před během učitelce stěžovala na píchání u srdce. Tři dívky, které byly v její blízkosti, však podepsaly výpověď, ve které tuto verzi vyvracejí. Policie zatím šetření případu neuzavřela.
 Žáci před budovou základní školy v Karviné-Mizerově. |
