Jezero Awassa v jižní Etiopii je biologicky velmi rozmanité a je zdrojem obživy a příjmů pro místní obyvatele. Míra jeho znečištění ale ovlivňuje přirozené prostředí i živobytí lidí.
„Jedním z největších problémů oblasti je degradovaná půda a její eroze. K ní dochází zejména kvůli přílišnému zatížení krajiny odlesněním, pastvou na odlesněných svazích a nevhodnými způsoby obdělávání půdy,“ vysvětluje projektový manažer ČRA Martin Šefr.
Etiopie
|
Do Etiopie letěl Šefr dohlížet na rozvojové projekty už mnohokrát. Nejčastěji právě k awasskému jezeru, kde Česká rozvojová agentura vedla projekt realizovaný a úspěšně dokončený Mendelovou univerzitou v Brně.
Primárně se specialisté z Mendelu zaměřili na zlepšení hospodaření s půdou zavedením inovací v zemědělství, lesnictvím a budování kapacit farmářů a úředníků. Dalším problémem města ležícího na břehu jezera je vysoké riziko záplav během období dešťů a vysoká teplota.
Vliv na environmentální situaci v blízkosti jezera mají i další faktory, a sice vysoká intenzita srážek na jedné straně a na druhé straně katastrofální sucha.
„Chceme proto místním obyvatelům také pomoct se zvládnutím nových zemědělských technik a udržitelným nakládáním s vodou,“ popisuje Šefr princip projektu.
Češi tak v Etiopii kromě budování hrází či rehabilitaci mokřadů trpělivě učí místní úředníky i obyčejné obyvatele, jak co nejšetrněji a zároveň ekologicky nakládat s půdou, která je pro ně základním zdrojem obživy. K těmto cílům přispívají i projekty dalších realizátorů, jako je Člověk v tísni.
Chybí pitná voda i vůle
Projektový koordinátor ČRA Tomáš Daníček doplňuje, že rehabilitace jezera se daří. „Když jsem byl v Etiopii poprvé, říkali mi nezávisle na aktivitách ČRA místní, že stav jezera je kvůli rušnému turismu v oblasti daného blízkostí hlavnímu městu katastrofální. Nyní lze říct, že se situace lepší a pobřeží se nám daří rehabilitovat, včetně přilehlých městských parků,“ dodává Daníček.
Odstraňování tuhého odpadu z awasského jezera. Konečnou skupinu příjemců tvoří kromě cca 340 přímo ovlivněných dalších přibližně 5500 domácností, což je cca 27 500 obyvatel včetně dětí. Zejména jde o rodiny žijící v dotčených kebelích poblíž jezera a rybáře živící se rybolovem v awasském jezeře.
Voda z jezera je pro mnoho z místních velmi důležitá z hlediska zásobování pitnou vodou. Predikce OSN staví Etiopii v roce 2050 do první desítky nejlidnatějších zemí na světě, má zde žít až 200 milionů lidí. V současnosti je jich přibližně 120 milionů rozdělených do až osmdesáti etnických skupin.
Žena jde na desátý porod, má rupturu dělohy. I tak se rodí v Sieře Leone |
„Po Ukrajině a Sýrii je v současnosti největším příjemcem rozvojové spolupráce. Na nedostatek pozornosti si nemohou stěžovat. Jako velký problém vidím až absurdní rozdrobenost celé země. Každý malý kus země je politicky jinak členěný, což nepřispívá snadné komunikaci mezi jednotlivými etniky, která by se společně mohla domluvit, na co peníze z rozvojové pomoci využít,“ přibližuje Šefr.
„Etiopie se navíc nevymyká klasickému africkému fenoménu, kdy platí, že jakmile se některá ze skupin dostane k vládě, pochlebuje takřka výhradně jen svému etniku a zbytek země chřadne,“ doplňuje Daníček.
Etiopie je jednou z nejrychleji rostoucích ekonomik v regionu a druhou nejlidnatější zemí v Africe s dlouhodobě rostoucími rozvojovými ukazateli napříč cíli udržitelného rozvoje. Navzdory pozitivnímu trendu se však Etiopie stále řadí mezi nejméně rozvinuté země světa a zaujímá 173. místo ze 189 zemí v Indexu lidského rozvoje.
Covid byl pro Afriku chřipečkou
Etiopie zůstává jednou ze zemí s nejnižším přístupem k pitné vodě v subsaharské Africe a nedostatečný přístup k nezávadné vodě je také častou příčinou nemocí. Trápí je také chronická podvýživa.
Současná situace
Zdroj: Česká rozvojová agentura |
Češi na svých misích pomáhají místním také s hygienou. Staví toalety a doplňují lidem hygienické a sanitační pomůcky. Podle Daníčka není neobvyklé, že dívky při menstruaci přestanou chodit do školy, protože nemají hygienické pomůcky a stydí se. „Snažíme se tím také zabránit šíření různých chorob,“ vysvětluje Daníček.
Na misích čeká projektové manažery práce v kanceláři i v terénu. Na snímku je Tomáš Daníček při návštěvě školky v Ugandě v roce 2016.
Jako z hororového filmu vypadají také některé etiopské porodnice. Standardem bohužel bývá špína, nadužívané zázemí a zástupy pacientek. „Rodičky se bojí, že by mohly dostat tetanus,“ přibližuje Šefr. Zmiňuje také covidové období. To se prý Etiopii vyhnulo, roušky místní nosili jen pár měsíců.
„V Africe jsou lidé nemocní pořád, covid byl pro ně tedy jen další z řady onemocnění chřipečkou. Navíc zde bylo testování na mnohem nižší úrovni, takže reálná čísla sice nějaká máme, ale je otázka nakolik jsou důvěryhodná. Obecně jsou ale respirační onemocnění na teplejších místech slabší, více se řeší malárie nebo cholera,“ doplňuje Šefr.
Léčil pár set metrů od válečné zóny. Kolegovi prostřelili hlavu, vzpomíná |
Oba specialisté na Afriku se k této oblasti dostali náhodou. Martin Šefr chtěl studovat Blízký východ, nakonec se ale dostal na Africká studia na univerzitě v Hradci Králové. Poprvé se dostal na africký kontinent díky svatbě, kterou jeho bratr uspořádal v Jihoafrické republice. Dodnes jsou tam prý zaprášené plakáty a upoutávky na fotbalové mistrovství světa, které JAR pořádal v roce 2010. „Afrika mi hned přirostla k srdci,“ říká Šefr.
Tomáš Daníček se k afrikanistice dostal kvůli zranění kolene, které mu přerušilo nadějnou kariéru florbalisty. Tak začala cesta kamarádů, kteří se později sešli i při práci pro Českou rozvojovou agenturu.
Jedním z jejich cílů je mimo jiné vyvracet stereotypy, které Evropané o Africe mají. Některé podle Daníčka vyvrátit nejdou. Třeba ten, že Afričané neumí plavat. „Neplavou ani Keňané, kteří žijí na pobřeží Indického oceánu. Bohužel nemají tělocvik a doma je to nikdo nenaučí,“ říká Daníček.
Afriku si podle pracovníků ČRA zamilujete. Na snímku je vidět terénní práce. Konkrétně geovědní mapování pro projekt České geologické služby.
Jedním ze stereotypů je prý také ten, že se Afričané stále usmívají, i když se „nemají tak dobře“. Těmito slovy byste podle Daníčka většinu Afričanů urazili.
„Takhle nepřemýšlí, oni jsou zvyklí na svůj standard a ten jim vyhovuje, byť si třeba musí vařit večeři v ešusu, což my známe jen z letních táborů,“ vysvětluje Daníček.
ČRA je zřízena ministerstvem zahraničních věcí, podléhá tedy zákonu o rozvojové spolupráci. Část státního rozpočtu tak jde i do rozpočtu agentury, projektoví manažeři jako Šefr a Daníček dohlíží mimo jiné právě na tyto toky peněz.
„Rozvojovou spoluprací mimo jiné předcházíme migraci. Vrátit se nám to může také ekonomickou spoluprací,“ přibližuje Šefr. Agentura má pro aktuální období šest prioritních oblastí. Jsou to Bosna a Hercegovina, Etiopie, Gruzie, Kambodža, Moldavsko a Zambie.
Chudá Kambodža doplácí na změnu klimatu. Češi ji pomáhají bránit před záplavami |
Jednou z prvních misí byla pro Tomáše Daníčka roční placená stáž jako UNV (tzv. mladý dobrovolník OSN) v Etiopii, kde působil ve výzkumném institutu UNESCO zaměřujícího se na budování kapacit afrických učitelů. I přes rychlý růst etiopské ekonomiky přetrvávají rozdíly v životní úrovni obyvatel měst a obyvatel venkova, kteří představují 78 procent populace, stejně jako nerovnosti mezi muži a ženami.
Úplatek za jointa
„Dělali jsme pro učitele z celého kontinentu semináře na podporu zavádění informačních a komunikačních technologií do výuky, zejména s ohledem na vývoj alternativních učebních materiálů pomocí speciálních aplikací, které dívkám přibližují ženské modely ve vědě, matematice a podobných oborech, kde jsou tradičně nedostatečně reprezentovány,“ vypichuje Daníček.
Velkým problémem je i obecně omezený přístup ke vzdělání, které se v Etiopii v průměru omezuje na 2,9 roku školní docházky, přičemž světový průměr je 8,5 roku. Mise v Africe mohou podle vyprávění členů rozvojové agentury přinést i nebezpečné momenty. Jedním z nejděsivějších momentů bylo podle Šefra zatčení v Ghaně ještě za dob výměnných pobytů na studiích.
„Jelo nás asi šest lidí najednou v jednom místním Uberu. Policisté už na nás čekali, podle pravidel může být v autě jen pět lidí,“ začíná vyprávění Šefr. Následovala prohlídka vozu. Jeden z členů posádky, který seděl vpředu, měl v kapse joint marihuany. „Nenapadlo ho nic lepšího, než hodit ten joint k nám na zadní sedačku. Policie rozhodla, že všichni čtyři co seděli vzadu pojedou s nimi na stanici,“ přibližuje Šefr.
Po dlouhých desítkách minut v autě s želízky na rukou prý Češi konečně pochopili, že místní strážník chce vyjednávat. „Čekal na úplatek, který jsme mu samozřejmě dali,“ vysvětluje projektový manažer.
Bůh reggae je z Afriky
Etiopané mají shodou okolností k marihuaně též silný vztah. Město Šašamene v jižní Etiopii je dodnes díky vstřícným krokům císaře Haileho Selassieho domovem početné rastafariánské komunity, jejímž symbolem se stalo právě kouření marihuany či poslech hudby reggae.
Fotbalový zápas v Keni, 2015. Oslava vítězství s místním fotbalovým týmem se přesunula i na hřiště.
Právě od císařova titulu (ras) a jména (Teferi) komunita odvodila své jméno. „Dle legendy vše začalo tím, že Haile Selassie jednou přijel na Jamajku a s ním začalo po dlouhých měsících sucha konečně pršet, takže ho tam de facto přijali za svého boha. Výměnou jsou dodnes v Etiopii vyprodávané veškeré koncerty kteréhokoliv ze synů Boba Marleyho,“ doplňuje Daníček.
Takzvaný kulturní šok měli oba rozvojoví pracovníci v Ugandě, kde se za neslušné považuje jíst za chůze. „Kdybyste si na ulici dali kebab jako u nás, jste za chuligána,“ přibližuje Daníček. Šefr zase popisuje pro Čechy překvapivý zákaz běhání, který prý v Ugandě zavedl prezident během protivládních protestů.
„Údajně to mělo být opatření proti jeho odpůrcům, kteří chtěli uprchnout ze země a často doslova běhali přes hranice. Uganďanům po letech zákazu běhání tak chybí, že když někam vycestují, všude pobíhají,“ říká Šefr, který se bude nadále soustředit hlavně na Etiopii, kterou opět navštíví na podzim.
Kulturní rozdíly u Afričanů jsou podle Daníčka někdy na první dobrou šokující. Místo souhlasu, který Evropané většinou vyjadřují kývnutím hlavy, konkrétně Etiopané „lapají po dechu“. Co je pro jedny běžná součást komunikace, vypadalo pro Čecha jako záchvat a akutní nedostatek kyslíku.
Na další misi se Daníček chystá do Zambie. Pokud vše vyjde, bude tam pracovat až čtyři roky. „Návštěvu Afriky bych rozhodně všem doporučil, člověk alespoň vystoupí ze své sociální bubliny a přičichne jinému stylu života, který není tolik založený na hektickém, cynickém individualismu a opírá se více o skupinovou sounáležitost,“ uzavírá Daníček.
