Možná jen díky diplomatickému pasu se vyhnuli horšímu osudu, který potkal před několika lety Ivana Pilipa a Jana Bubeníka - uvěznění.
Evropská unie na začátku roku zkusila proti Castrovi měkčí postup.
Poté, co propustil několik vězňů svědomí, chtěla mu dát šanci na "polepšení". Česko bylo proti a prosadilo aspoň to, že se Evropa bude nadále stýkat s odpůrci kubánského vůdce.
Postoj Unie tentokrát není cynický, jako občas bývá postoj mocností k lotrovským státům. Většina členů, vedená Španělskem, zastává tezi, že kubánským lidem lze pomoci, jedině když budou existovat nějaké nástroje, které donutí Fidela Castra jednat racionálně. Je to však krátkozraký a naivní postoj. Diktátor si stejně udělá, co bude chtít.
Česko na to správně poukazovalo a nyní bude mít pádné argumenty pro tvrdší kroky vůči havanskému režimu. Bylo by určitě správné, kdyby je prosadilo. Castro má nevýhodu - jeho cena je nízká, po pádu železné opony ho nikdo nepotřebuje. Jenže vyspělé státy často ztrácejí morálku, když potřebují jemu podobné.
S Čínou se mluví a obchoduje, jen občas se něco ucedí o lidských právech. Evropské země vesele obchodovaly se Saddámem, proti němuž je Castro učiněný lidumil. Spojencem USA je Islam Karimov, který nechal utopit minulý týden v krvi protivládní demonstrace.
Absolutističtí vládcové dokážou geniálně využívat jakoukoliv výhodu, která se jim naskytne. Tak si hraje i el commandante Evropou jako kočka s myší. Využívá špatných životních podmínek Kubánců k tomu, aby ji vydíral. Unie by neměla na tuto hru přistoupit.
