S dítětem v nemocnici? Někde to nejde

Postaráme se o vaše dítě, ale vy tu být nemůžete. Návštěvní hodiny jsou od tří do pěti. A informace o zdravotním stavu dvakrát týdně. Mnohé nemocnice už tuhle praxi opustily. Ale v některých se to tak dosud dělá. Rodiče nemohou zůstat s dítětem, které utrpělo úraz nebo je před operací. Podle Charty práv dítěte v nemocnici má přitom dítě právo 'nebýt opuštěno'.

Nemáme na to dost místa a chod oddělení potřebuje řád, argumentují nemocnice. Není jistě možné ubytovat v nemocnici všechny rodiče, ale někdy by stačilo trochu dobré vůle, namítají druzí.

Petr Soukenka z Prahy je otcem osmiletého chlapce, který si počátkem března zranil při pádu ze zídky hlavu. Do pražské Fakultní nemocnice Bulovka jej rodiče dovezli s otřesem mozku. Petr Soukenka říká, že to, co jej potkalo v nemocnici, nepatří do Evropy 21. století.

Lékařka rozhodla o hospitalizaci zraněného syna na jednotce intenzivní péče, ale rodiče se rozhodli, že jeden v nemocnici zůstane.

"Není místo, nejde to, na co.., snažila se mé rozhodnutí zvrátit lékařka a přivolala kolegu z lůžkové části. Argument ‚A co myslíte, že mu tady budete platný?' mne odzbrojil," líčí Petr Soukenka. Nakonec dosáhl toho, že "se to tedy nějak udělá", a matka získala lůžko ve vedlejším pokoji.

Psycholog: Přítomnost rodičů může zahnat úzkost

Kdyby chtěli být všichni rodiče se svými dětmi v nemocnici, potřebovala by dětská oddělení, dovedeno ad absurdum, dvakrát tolik postelí: jednu pro dítě a jednu pro rodinný doprovod. Je přítomnost rodiče skutečně vždy nutná? „Někdy ano, někdy ne,“ říká renomovaný dětský psycholog Zdeněk Matějček.

A kdy ano?
Zcela jistě je důležitá u dítěte, které trpí úzkostí. Odcizené nemocniční prostředí zvyšuje úzkost, psychický stav se tím zhoršuje a tělesný pak přirozeně také. Držení dítěte za ruku v takovém případě někdy pomůže víc než deset doktorů. Přítomnost rodičů je zcela jistě na místě i tam, kde je dítě v ohrožení života nebo utrpělo poškození mozku.

Proč se personál někdy brání?
Někteří rodiče se chovají hystericky, a to je pro personál nepříjemné. Ale i tak je přítomnost matky či otce něco, co je třeba zařídit, pokud je to potřeba.

Platí to i pro starší děti?
Samozřejmě, i ony přece mohou být úzkostné. Propagovali jsme tento trend s kolegy už od roku 1963, nejprve v pražské nemocnici v Krči. A věřím, že se tato praxe stále více zavádí.

Podruhé se Soukenkovi rozhořčili, když se seznámili s letáčkem pro rodiče. Stálo v něm mimo jiné, že doba návštěv je od 15 do 17 hodin a ústní informace o stavu dítěte se podávají ve středu a v neděli.

"Nekomentujeme odbornost lékařů, ale nevlídnost oddělení k potřebám dětí a jejich rodičů," uvedl Soukenka. Své zkušenosti sepsal a zaslal ministerstvu zdravotnictví, lékařské komoře a České pediatrické společnosti.

Kapacita oddělení je malá, brání se zaměstnanci chirurgie. Vedení přesto tvrdí, že prošetří, kdo leták vydal. "Naprosto s ním nesouhlasím a dost mě pobouřil," reaguje náměstek Pavel Luža, na obranu personálu však říká: "Určitě tak nepostupují vždy." Podnět Soukenky mezitím projednával výbor pediatrické společnosti.

"Budeme apelovat na primáře, aby na svých odděleních vyvěsili Chartu práv dítěte a snažili se vždy aspoň o nějaký kompromis," uvedl člen výboru Jan Janda.
Je přítomnost rodičů v nemocnici nutná? Psychologové říkají: Někdy ne, ale někdy rozhodně ano, například je-li dítě úzkostné.

Charta práv dítěte zaručuje právo na přítomnost rodiče v nemocnici, a jak říká docent Janda, za posledních deset let se přístup nemocnic hodně zlepšil. Zčásti proto, že se rodí méně dětí a na dětských odděleních je tak místo i pro rodiče.
Na dětské klinice, kterou vede Jan Janda ve Fakultní nemocnici v Praze-Motole, jsou matky asi poloviny dětí a klinika jim vyhradila několik pokojů.

Ale ani v Motole to tak všude není - jak popisuje jeden z rodičů, jehož čtyřletý syn loni v prosinci vdechl oříšek a skončil na tamějším oddělení dětské ORL.

"Zařekl jsem se, že v nemocnici zůstanu. Syn už totiž jednou v nemocnici musel ležet sám - byl mu rok, po návratu nekomunikoval a bál se cizích lidí. Diskutoval jsem o tom s přijímající doktorkou. Chovala se mile, ale nekompromisně mi řekla, že rodiče zůstat nemohou, že mají málo lůžek. Řekl jsem, že klidně budu celou noc stát na chodbě.

Namítla, že kdyby tohle povolili, měli by je plné čekajících rodičů. A zcela vážně dodala, že by pak neprojeli s vozíkem na operační sál," říká otec. Lékařka mu však přece jen umožnila, aby u syna seděl, dokud neusne, a povolila mu přijít druhý den ráno v pět.

"Je to složité," konstatuje primářka Milena Marková. Dodává, že oddělení ORL nemá na pobyt rodičů kapacity a kromě toho pojišťovna za rodiče dětí do šesti let platí tolik, že to stačí sotva na ustlání postele. "Měli by si hradit aspoň jídlo," souhlasí docent Janda.

"Přítomnost rodičů vyřešíme, až zrekonstruujeme dětskou nemocnici," slibuje mluvčí motolské nemocnice Eva Jurinová. Dodává, že na hematologii mohou být rodiče s dětmi třeba půl roku. I tady museli zpočátku improvizovat. Rodiče vzpomínají, jak s dětmi přespávali v jedné posteli. Ale aspoň to.

"V Británii je přítomnost rodičů samozřejmostí,," tvrdí Jiří Královec z nadace Klíček, která se tímto problémem zabývá. "Zajímalo nás, jak to dělají, když mnohé nemocnice jsou tam ještě starší než ty naše.

Zjistili jsme, že jim dají třeba matraci nebo lehátko." Nejde prý o to, aby nemocnice hned rodiče ubytovala. "Ale mohou stát nebo sedět na židli - prostě být přítomni." Jsou situace, kdy ani tohle dost dobře nejde, tvrdí Jan Janda - například když je dítě na jednotce intenzivní péče. Nebo když by chtěla dítě permanentně na pokoji navštěvovat početná rodina, což by mohlo velmi obtěžovat druhé.

"Ale je třeba s rodiči mluvit a pokud možno vlídně se s nimi dohodnout. V tomto směru jim stále ještě mnohé dlužíme. A musíme počítat s tím, že rodiče reagují v situacích, kdy jejich dítěti něco je, často jinak a někdy jsou i agresivní," dodává docent Janda.