Nakolik je spojen se svými socialisty a se svým právnickým dílem, které v ČSSD tolik let spoluvytvářel. Z hlediska odbornosti a ctihodnosti žádné námitky asi nepřijdou. Rychetský je velmi zkušený, odborně disponovaný a ctihodný muž - v zásadě takový, jakého funkce předsedy Ústavního soudu vyžaduje.
Česká politická prudérnost však řekne: chceme odborníka apolitického, bez závazků. Možná, že opačný požadavek je rozumnější: chceme naopak muže z politiky, s rozsáhlou praxí.
Muže, který ve vichřici politiky obstál, který v únavné nízkosti obyčejné politiky neztroskotal a neselhal. Muž, kterého život v mnoha směrech už prozkoušel, může být mnohem bezpečnější volbou než neznámý nezávislý odborník. Politické šarvátky všedních dnů jsou dobrým výcvikem pro strážce ústavnosti. Kdo v nich obstojí se ctí, může šilhat po vysoké metě. Rychetský obstál.
Není žádný důvod domnívat se, že se nyní změní v loutku kočírovanou z Lidového domu. V jistém smyslu je úřad předsedy Ústavního soudu víc politický než křeslo ministra. Jsou politiky partajní, vládní, opoziční, politiky resortní, lobbistické.
Nad nimi ve výšinách najdeme pak politiku státu, to nejvyšší nad vším profánním, nad obyčejným během vládnutí, to nejcennější, co může politik pěstovat. Takových funkcí je samozřejmě málo - předseda Ústavního soudu k nim patří.
Pro politika větších rozměrů je to výzva lákavější než židle ministrů a než ideály, které mají v kancelářích politických stran. Zvykejme si, že právě proto do těchto funkcí budou odcházet přední lidé z politiky.
Čekejme od nich, že jejich nezávislost není dána tím, že jsou neznámí, nezkušení, bez názoru a funkcí, nýbrž že jsou pravým opakem: nezávislost garantuje životní praxe, podíl na politických bojích, schopnost mít názor a stát za ním, jakož i schopnost tolerovat jiné. Pro Rychetského je to výzva také osobní. Vláda tu už nebude dlouho, zatímco Ústavní soud je z Rychetského hlediska věčný.
