Odbory začnou vyjednávat o zvýšení mezd. Už bývají takové, že chtějí zvyšovat mzdy příliš rychle. Při stále ještě křehké hranici mezi prosperitou a krizí mohou své nároky snadno přehnat. To když špatně odhadnou další vývoj. Na první pohled vypadá nadějně, analytici však předvídají problémy.
Velké mzdové požadavky svobodných lidí ani jejich chuť utrácet však není možné zakázat. Peníze na účtu nevynášejí, a tak kdo našetřil na nové auto, nebude už dál jezdit letitým vrakem. A nebude přitom uvažovat o hrozbě hospodářského zpomalení, která přichází z okolní Evropy. Málo viditelné, ale přesto dost zásadní problémy může řešit jen centrální banka a vláda.
Politici však nemají velkou chuť něco měnit. Hospodářství se právě zadařilo. Do voleb se ještě mohou chlubit hospodářským růstem. Propad, který potom hrozí, je příliš nezajímá. Těžký úkol změnit směr politiky spadne až na jejich nástupce. Česká národní banka předvídá, co se může stát. Bankovní rada už zvýšila úrokové sazby.
Chce podpořit spořivost a zhoršit přístup k úvěrům. Jsou to nepopulární opatření, která řeší jen důsledky, které mají příčiny jinde.
Podobnou situaci už centrální banka řešila v roce 1996. Tehdy šlápla na ekonomickou brzdu příliš razantně. Na hospodářské oživení jsme potom čekali několik let. A přitom jí vláda pomohla - změnila politický směr a přijala úsporná opatření.
Nikdo si nepřeje, abychom se ocitli před stejnou krizí. Nevyhneme se jí, když bude ekonomické problémy řešit jen centrální banka. Nemůže příliš měnit směr, může jen zpomalit narůstající problémy. Ale co jiného jí zbývá, když vláda míří do zdi a je jisté, že ještě rok nebude měnit směr?
