Znamená to odstranit brzdiče Grebeníčka a do popředí nastavit modernisty.
Ransdorf je ve světě komunismu oblíbený typ - intelektuál obroditel. Muž nekonečných znalostí, vlastník všech údajů a čísel, jež svět zná, vykladač Marxe a Engelse.
Ty čte "nově", je to prudký ploditel novosti s explodujícím intelektem. Učeností omamuje sám sebe, ale má slabinu: nevidí, že ta jeho halda duchovního úsilí nemá žádný smysl.
Ve světě Ransdorfovy činorodosti je možno tvrdit cokoliv, protože ke všemu jsou čísla, statistiky, tabulky a citáty. Ransdorf si může gratulovat k jedinému: že komunisté nemají moc. Mít ji, odešel by ze světa cestou velkého předchůdce Záviše Kalandry. Takové poletující duchy likvidují komunisté v prvním sledu.
Protože na daném stupni společenského vývoje zůstává Ransdorf přesto na živu, je tato výkladní skříň komunistického intelektu zdrojem nepokoje, rozmíšek a reformátorských tužeb.
I to bude asi znamenat jeho záhubu, naštěstí jen politickou. Je možné, že Ransdorfova klika, abychom zůstali u jejich jazyka, Grebeníčka svrhne. Ale tok strany neobrátí.
Naši komunisté dobře vědí, že jejich síla není v žádné bezpohlavní modernosti a evropském demokratickém rouše. Od strany nečekají žádné revizionismy, žádná liberální kolísání, slabošství, žádnou "demokratickou" levici, nýbrž právě to, co dnes mají: stranu tvrdou jako ocel.
Ransdorfovi lidé věří, že KSČM půjde k moci. Této víře by rádi uzpůsobili vizáž strany. Bigotnosti se u nás mohli učit i Rusové. Češi mají pořádný komunismus rádi. Ten bez experimentů a novot. Tvrdý, chtivý, revoluční. Ten, který Grebeníček prodává na lidových shromážděních.
Intelektuální ponor blouznivce Ransdorfa komunistický lid nepřijme. Nepotřebuje moc, nic by z ní neměl, potřebuje svůj postoj. Bořte svět, žádejte nemožné. To je intelektuální východisko dostatečně přitažlivé, dostatečně věčné a dostatečně neškodné.
KSČM se Ransdorfa nebojí. Řadu jich zabila, řadu přežila. Přečká i tohoto.
