Upřímně řečeno, tyhle volby by chtěl vyhrát málokdo. Už dlouho si žádný americký prezident nenaložil na záda takový ranec problémů, jaký ponesete vy.
"Užijte si to," vzkázal vám v gratulaci váš předchůdce George W. Bush. Vy si však možná brzy budete říkat: Co jsem komu udělal, že mě osud tak trestá?
Říká se, že na podobně kluzkou půdu jako vy vstoupil snad jedině Franklin Delano Roosevelt, když přebral Ameriku roku 1933 za hospodářské krize. Ale tohle nesedí: krize už tehdy pomalu opadávala, zatímco ta nynější teprve začne Americe pořádně zatápět. A navíc máte na krku další potíže.
Jistě, každý nový americký prezident najde po příchodu na stole seznam problémů, jenže ten váš bude tlustý jako katalog německého obchoďáku. Války v Afghánistánu a Iráku: jak přitlačit na pilu v té první a jak dobře vycouvat z té druhé?
Rusko už zase zvedá hlavu. A je tady Čína! Írán si zahrává s atomem a brzy možná bude třeba říct jasně, co s tím. Severní Korea je pořád stejně nevypočitatelná, a tudíž nebezpečná. K tomu někde pořád pobíhá Usáma a jako čerstvou novinku vám k němu události přibalily odjištěný granát: možnost, že se Pákistán stane radikální, a tedy nebezpečnou zemí.
Ale to pořád není všechno. Taky máte na krku tu ekonomickou krizi, a především úpadek víry světa ve velikost a sílu Ameriky, jak se teď módně říká. Mluví se dokonce o konci amerického století. Nevypadáte sice jako člověk, který by tuhle radu potřeboval, ale přece: když na tuhle hru přistoupíte, budete tomu nakonec sám i věřit.
A teď to nejhorší. Vyhrál jste přesvědčivě. Jenže váš triumf je taky největší nástrahou, kterou na vás volby nachystaly. Lidé chtěli novou atmosféru, energii a čerstvou injekci amerického optimismu. Dostali ho. Jenže oni vás berou jako mesiáše, který je přes noc spasí, Davida Copperfielda, jenž mávne hůlkou a bude zase dobře. Zátěž toho, co od vás očekává Amerika i svět, je zdrcující. Ale tohle se nespraví jen tak. Jak taky, když pokladna, na níž budete sedět, je právě vyprázdněná.
Přeju vám vítězství, a kdybych byl Američan, asi bych vám dal svůj hlas, protože myslím, že Amerika potřebuje nový kyslík a že svět potřebuje dobře okysličenou Ameriku. Ale taky si myslím, že vaše akcie jsou – řečeno jazykem bankovní krize – nadhodnocené. Nikoliv vaší vinou. Pokud by však tahle bublina praskla, nikoho to už zajímat nebude.
Tak do toho.
Na málokoho z amerických prezidentů čekal na úvod tak drsný křest palbou. Možná kvůli němu skončíte už za čtyři roky. Myslete však na to, že Lincoln či Franklin Delano Roosevelt začali na podobném propadlišti, ale odpíchli se od něj k velikosti. Good luck!
