Lyčkovi bylo tehdy 31 let a měl za sebou neúspěšný pokus o emigraci do Finska. Na lodi z Polska ho ale zadržela policie a vrátila zpět. Už bez pasu a coby "podezřelý element" pracoval jako programátor v hotelu Intercontinental.
Pochodu 17. listopadu se zúčastnil s několika přáteli a dodnes si ho velice dobře pamatuje. "Tehdy jsem měl poprvé pocit, že jde o život. Lidé chtěli rozbít výlohu, aby se mohli nadechnout, někteří se schovávali pod auta," popisuje Lyčka tehdejší atmosféru.
I on si musel projít neblaze proslulou uličkou, kterou červené barety vytvořily v podchodu na rohu Národní třídy a Mikulandské ulice a kde bily demonstranty obušky.
"Ten den jsem náhodou sehnal dvě kila banánů. Uložil jsem si je do baťůžku od kamarádů z Dánska. Když jsem probíhal uličkou a pokusil se zvednout muže, kterého přede mnou policie obuškem srazila k zemi, několik ran jsem schytal. Naštěstí právě do schovaných banánů," říká Lyčka.
Pro současného diplomata bylo brutální rozehnání studentů klíčovým momentem v pohledu na režim. "V tu chvíli jsem byl rozhodnut vrátit se na Národní s Molotovovým koktejlem. Tam totiž skončilo normální lidské jednání. Kamarádi mě ale varovali. Na to čekají, aby mohli začít střílet."
StB musí platit za hotel
V době prudkých změn na konci roku 1989 založil v hotelu Intercontinental Občanské fórum a od vedení hotelu dostal dokonce nabídku na místo ve vedení. To ale odmítl. Jeden důležitý úkol v hotelu ale přece jen splnil. Vyházel tajné policisty, kteří zde nahrávali a odposlouchávali především zahraničí hosty.
Šlo tehdy o celkem běžnou praxi, kdy v luxusních hotelech bylo několik pokojů se zabudovanou zpravodajskou technikou. Vybraní hosté, o které měla StB zájem, pak byli schválně ubytováváni právě v těchto pokojích, kde je tajná policie neustále sledovala.
"Zavolali jsme si estébáky s tím, že by měli odejít. Oni nejdříve tvrdili, že s hotelem vlastně nemají nic společného a pracují pro bezpečnost. Tak jsme jim řekli, že v tom případě zaplatí své ubytování. Připravili jsme jim faktury za bydlení v hotelu za sedm let. Dělalo to statisíce marek." popisuje nyní již humornou historku Lyčka.
Příslušníci StB nakonec z hotelu přece jen odešli. "Ještě jsem si je zavolal, že jako správní hosté po sobě musí uklidit. Takže ještě museli vytrhat ze zdí dráty s odposlechy," dodává.
Lyčka později vyslyšel nabídku Jiřího Dienstbiera a odešel do diplomacie. V těchto dnech organizuje v Dánsku k 20. výročí pádu komunismu dvě tematické výstavy, přednášky, promítání filmů a další akce. Na převratnou dobu rád vzpomíná.
"Jsem rád když se někde objeví lidé, kteří si prošli tím samým. Podle mě jsou totiž potom méně náchylní se ohýbat i v podmínkách svobody," míní velvyslanec.
Podle historiků jsou podobných osudů desítky. Příběhy lidí, kteří se zúčastnili demonstrace na Národní třídě a nyní zastávají významné posty, se snaží zmapovat také Ústav pro studium totalitních režimů.
