Rozvadov - Waidhaus svítí do dálky obrovský nápis na střeše největšího dálničního přechodu u nás.
Přestože do půlnoci chybí pouze dvě hodiny a přechod v tuto dobu bývá klidný, už z dálky je vidět nebývalý ruch. Blikající majáky policejních aut i vozů silničářů, kteří připravují změnu značení dálnice pro volný průjezd.
Přes všechny pruhy silnice běhají lidé, zní hlasitý hovor a smích. Také policistů je tu víc než obyčejně, ale ztrácejí se v davu.
"Dneska sice nemám službu, ale přišel jsem se podívat na kolegy. Je to naposled, s mnohými se teď už uvidím jen občas," říká policista v německé uniformě. Pak zamává a rozběhne se k českému policistovi.
Takový zvláštní pocit
Hloučků mužů a žen v zelených uniformách, ze kterých zní střídavě němčina a čeština, je tu hodně. Po třiadvacáté hodině se na všech policejních budkách objevují modré plakáty s nápisem: Nezastavujte! Evropou volnou cestou.
Historicky poslední služba kontroly na česko-bavorské hranici se blíží ke konci.
"Mám takový zvláštní pocit. Za chvíli to tu všechno zamkneme a prostě odejdeme," přiznává policistka Ivana Klaubrová. Na Rozvadově sloužila 29 let. Vstup do Schengenu ji připravil nejen o službu na hranici, ale bude muset také zásadně změnit život.
. CO PŘINESL SCHENGENPřečtěte si, co se všechno změnilo. |
"U cizinecké a pohraniční policie zůstávám, ale pracovat budu v Plzni. Z Rozvadova, kde žiji, se nedá denně dojíždět, přes týden proto budu bydlet v Plzni," vysvětluje. Podobný osud potkal i další její kolegy. "Byli jsme tu dobrá parta, teď budeme většinou každý jinde," dodává.
Východní Bavorsko byl konec světa
Přibylo fotografů, policistů i lidí z obou stran hranice. Přímo vedle policejních budek začala vyhrávat Waidhauská dechová hudba.
Mnozí přijíždějí řidiči byli tak překvapeni nezvyklou atmosférou, že dokonce v hloučku lidí kolem policejních stanovišť policisty úplně přehlédli.
"Netušil jsem, že tady bude taky taková slavnost. Četl jsem o jiných hraničních přechodech. Vůbec jsem nevěděl, kde mám zastavit," vysvětluje řidič auta s pražskou poznávací značkou.
"Kdo nežil tady na hranici, nedokáže si představit, co pro nás tenhle okamžik znamená. Bydlíme ve Waidhausu od roku 1960 a téměř třicet let jsme chodili až k české hranici a dívali se k vám. Říkali jsme si, co se asi v té zemi děje," vzpomíná paní Margit.
"Nesouhlasili jsme nikdy s tím, co se říkalo, že Češi podnikají nájezdy na německé obchody v příhraničí. Pocházím od Frankfurtu, tady jsem od poloviny sedmdesátých let a když jsem sem přišla, připadala jsem si tu jako na konci světa. Byl to chudý a zapomenutý kraj. Teď vlastně žijeme ve středu Evropy," dodává další žena.
Hladký průjezd do hospody
Přátelské pozdravy a potřásání rukou neprobíhalo jen mezi policisty, jako staří známí se zdravili s místními lidmi. "Vždyť jsme hranicemi projížděli téměř denně. Za prací, na nákupy, nebo jen tak třeba do hospody. Mám tady v okolí v Bavorsku hodně kamarádů. Ti, co tu sloužili, už nás znali, nemuseli jsme ani zastavovat," říká Pavel Jágrik z Rozvadova.
Do půlnoci zbývá doslova pár minut. Fotografové a kameramani obléhají každé auto, které přechodem projíždí. Právě ono by totiž mohlo být tím úplně posledním.
Čest odbavit poslední vozidlo měl Antonín Matela. Naposledy natáhl ruku do otevřeného okénka se slovy: Dobrý večer, hraniční kontrola, vaše doklady, prosím. Pak řidiči popřál šťastnou cestu, podal ruku svému německému kolegovi a zamkl policejní budku.
"Je to pro mě hodně zvláštní pocit. Pátého listopadu před deseti lety jsem totiž odbavoval vůbec první vůz, který tehdy novým přechodem projížděl. Teď jsem tento přechod vlastně uzavíral," popsal Matela své pocity.
Nebrzdit, zatroubit
Na několik minut se provoz na přechodu zastavil. Na stožáru mezi silničními pruhy zavlála modrá vlajka se zlatými hvězdami, zazněly hymny, lidé si připili a někteří začali tančit.
První auto, které projelo už bez kontroly, bylo z Náchoda. "Jezdíme tudy poměrně často a je to fajn, že už nebudeme muset stavět. Někdy jsme tu čekali dlouhé fronty," říkají Michal a Filip.
"Přiznám se, že si zatím nedokážu představit, že to tady všechno osiří," přiznává šéf waidhauských policistů Robert Hausmann. Jeho kolegové u policie zůstávají, jen půjdou sloužit k jiným složkám.
Je půl jedné, když se přechod začíná pomalu vyprazdňovat. Stranou od veškerého dění stojí hlouček českých policistů. "Směna A na focení," vykřikuje mladá policistka, její kolegyně přinášejí dorty.
"Je to zvláštní, ale směna A tady provoz zahajovala a teď ho i končí. Sice se tým trochu obměnil, ale většina zůstala až do konce," vysvětluje toto malé shromáždění Antonín Matela. Také on byl součástí tohoto týmu.
Hranici přejíždějí další auta. Mnozí řidiči ještě ze zvyku zpomalí. Pak ale vidí nápis Nezastavujte! Přidají plyn, zatroubí a mizí ve tmě.
