Kosti a lebky Němců překračujeme i v parcích, ukáže dokument o odsunu

Nedaleko Postoloprt stojí v lese poměrně nový dřevěný kříž. Vztyčili ho tam na vlastní náklady dva Češi na památku obětí německých civilistů, kteří zemřeli při takzvaném "divokém odsunu" po válce. Hroby mrtvých překračujeme prakticky denně, třeba v parcích.

Řekni, kde ti mrtví jsou

Článek vznikl ve spolupráci s Českou televizí. Dokument Řekni, kde ti mrtví jsou uvede ČT 2 ve čtvrtek 28. dubna ve 20:05.

Příběh o poválečném odsunu Němců z pohraničí vypráví nový dokument České televize "Řekni, kde ti mrtví jsou". A se známou písní Pete Seegera, známou v českém prostředí jako Řekni, kde ty kytky jsou, má společného více.

Jen pro pořádek: za odsun Němců historici označují dění v poválečném Československu, v němž před vypuknutím války žily více než tři miliony Němců. Do listopadu 1946 republiku opustily dvě třetiny z tohoto počtu.

Zákon umožňující "spravedlivou odplatu", která by jinak byla trestným činem, a evidence válečných hrobů v Orlickém Záhoří (klikněte pro větší výřez). Zdroj: Česká televize

Statisíce sudetských Němců padly na frontě, to ale byli vojáci. Po válce přišli systematicky na řadu civilisté.

Kontext odsunu

Citlivost poválečné epizody ukazuje už spor o terminologii - tedy zda hovořit o odsunu, o vyhnání či o masakru.

Mnozí Češi se po porážce hitlerovského Německa chtěli pomstít za zločiny nacistů. Řadě Čechů okupace vzala rodiny, našli se ale i tací, kteří se dali k Revolučním gardám až když žádné nebezpečí nehrozilo. Hnala je vidina majetku, který Němci nemohli uhájit.

"Spravedlivou odplatu" označil československý zákon za legální, i když by podle jiných předpisů byla trestná.

"Můj otec byl velitel muničního skladu ve Velvětech na Teplicku," vzpomíná Jan Čáslavka. "U internace německých civilistů byl jako československý důstojník, Němci byli internovaní v muniční továrně a hlídali je partyzáni."

Byl mezi nimi i poručík Antonín Černý. Často se opíjel a jeho razie v internačním táboře nepřežilo asi 80 lidí. Čáslavkův otec jeho chování ohlásil na ministerstvo národní obrany. Když se na Černého přijela podívat inspekce a chtěla vidět důstojnický dekret, odešel pro něj do vedlejší místnosti a vpálil si kulku do hlavy.

Prvosledoví zločinci stihli utéct

Dokument ČT provádí poválečnou kapitolou dějin v několika konkrétních oblastech České republiky. Zastaví se třeba v Podbořanech, u nichž v masovém hrobě leží ostatky šesti desítek Němců.

Tajemník zdejšího městského úřadu Martin Gutzer připomíná, že česká odveta špičky nacistů už nezasáhla. "Prvosledoví zločinci věděli, že musí utéct, zbyla tu druhá, třetí kategorie," říká.

"V letech 1945-1946 přišlo o život v důsledku krajně diskriminačního zacházení 24 až 25 tisíc lidí," tvrdí historik Tomáš Staněk, autor publikace Poválečné "excesy" v českých zemích v roce 1945 a jejich vyšetřování.

Vláda bude otázku neslovanských menšin řešit rázně a nekompromisně, oznamoval dobový tisk. Němečtí civilisté to už věděli, například američtí vojáci je ve Volarech přinutili procházet kolem těl židovských žen uštvaných během pochodů smrti na konci války. Zdroj: US Army Signal Corps

Mnozí lidé si ale málo uvědomují, že Revoluční gardy neodvlékaly Němce na odlehlá místa. O minulosti ostravského městského parku například lidé dotázaní na procházce vůbec nevěděli. Pod úrovní terénu přitom vedení zdejšího internačního tábora Hanke nechalo zahrabat 231 mrtvých. Tábor Hanke měl tak drsný režim, že ho vyšetřovaly i orgány Národní fronty.

Vlasovci

SSSR pohlížel na vojáky zajaté nacisty jako na smrt zasluhující zrádce. Tento osud stihl i generála A. A. Vlasova. Rozhodl se pro kolaboraci s Němci a boj proti Stalinovi, na konci války ale jeho divize složené z bývalých zajatců začaly bojovat samy za sebe. Vlasovci pomohli osvobodit Prahu, po válce ale byli předáni Sovětům a tvrdě trestáni.

Dokument vezme diváky například i do Orlických hor (kde zemřelo kolem dvou tisíc německých civilistů), Suchdola nad Lužnicí (čtrnáct sedláků popravených Revolučními gardami) nebo do pražských Strašnic.

"Bylo mi čtrnáct, když pro mě přišli," vzpomíná někdejší německý obyvatel Prahy Ilmar Tessman. "Přišli partyzáni a jeden sovětský voják, vlasovec. Postavili mě ke zdi a namířili. Vlasovec jim tlačil pušky k zemi a říkal - je to chlapec, chcete zabít dítě?"

Vlasovec, odpadlík od Rudé armády, mu tak zachránil život, aby s ním a jeho spolubojovníky Stalin později tvrdě zatočil. Ale to už je jiný příběh.