Že aféra přinesla zmíněnému páru spíše známost, nikoli finanční újmu, není podle kolegů důsledkem nějaké tajné operace, ale shody okolností: ti dva nerozumně (radní více) začali původně malou kaňku veřejně roztírat natolik, až se z ní stala událost...
Upřímně řečeno, já radního Richtera z účasti na výrobě komiksu tolik nepodezíral. Že není počítačovým velikánem, ukazuje jeho tvrzení o tajemné "organizované skupině", která pornoobrázky vyrobila. K něčemu takovému organizovaná skupina vážně není potřeba, stačí jeden člověk a pár hodin (což tuší i poučený laik).
Přijde mi však nadále neuvěřitelné, co radní Richter, potažmo Kuchařová, stačili z té nechutné pitomosti za pár dní udělat. - čtěte Richter a Kuchařová nabídli milion za zprávy o autorech pornokomiksu
Když jsem viděl onen komiks na titulní straně bulvárních novin, podíval jsem se, ušklíbnul a zapomněl. Že si věc přece pamatuji a že ji zmiňuji, za to může nikoli autor komiksu, ale právě ona povedená dvojice: kdyby kauzu nerozšlapali, nevypsali by směšně podivnou odměnu, už by po komiksu neštěkl ani jezevčík čurající před budovou pražského magistrátu (ale ani po nich samých by tolik psů neštěkalo).
Ale čert vem pornokomiks, píšu ten text kvůli souvisící, ovšem širší věci. Zajímavé mi přijdou Richterovy řeči o skupině lidí jdoucích proti němu. Nemohu se totiž zbavit pocitu, že se zde postupuje stylem "podle sebe soudím tebe".
Teď proboha nemyslím, že by Richter měl zkušenost s výrobou kompromitujících materiálů. Jen se ten pán pohybuje v politice, a navíc se svou partnerkou i ve světě celebrit.
A mohl snadno slyšet příběhy, jak zprávy z osobního života politici a hvězdy rádi tahají na veřejnost v rámci úsilí být známější či vypadat lépe. Je téměř povinností probírat v salonech, kterak média poškozují "osobnosti" a útočí na jejich soukromí.
Což o to, jistě lze najít odsouzeníhodné případy. Ale nikdy by se to nedělo tolik, kdyby iniciativa nepřicházela přímo od známých lidí (byť jistě ne ode všech). Nejde jen o hasnoucí postavy showbyznysu, které se historkou o novém milenci snaží vrátit zpět na výsluní.
Všimněte si, jak se před volbami objevují v časopisech politici zpívající s rodinou či krmící žirafu. Jde o jejich vlastní aktivitu, snaží se před veřejností vypadat hezky. Nekritizuji sám fakt, takové zvyky prostě vládnou v mnoha zemích, lidé chtějí být známí a populární a novináři zase potřebují příběhy.
Radní Richter (a nejen on) by však měl vědět, že logickým důsledkem těchto obchodů jsou i občasné neplánované průniky do soukromí. A taky že ne každý takový nemilý akt musí být někým temným a vychytralým řízen.
