Poplatky úplně ztratily smysl, říká budoucí ministryně Jurásková

Říká se o ní, že je tvrdší než chlap a nebezpečně ambiciózní. Ona tvrdí, že je přísná na ostatní, ale i na sebe. A že je workoholik. Teď přijala nabídku na post ministryně zdravotnictví. Proč? "Protože si uvědomuji, že by už žádná podobná nemusela přijít. Taková nabídka se neodmítá," říká.

Reforma zdravotnictví je nutná. Bohužel v Česku je vnímána jako politikum, myslí si budoucí ministryně Dana Jurásková. | foto: Dan Materna, MAFRA

Uměla byste ještě píchnout injekci?
Uměla. Naposledy analgetika manželovi před rokem. Ale přiznám se, že u pacientů by mi chvíli trvalo, než bych znovu nabyla jistoty. To je tak ale vždycky u dovedností, které se dělají rukama.

Mířím k tomu, že jste sice původně zdravotní sestra, ale už skoro dvacet let děláte spíš "papírovací" funkce. A teď jste se stala nejvýše postavenou sestrou v Česku...
Hmm, po islandské ministryni zdravotnictví teprve druhá zdravotní sestra v Evropě. A není to moc dobrý pocit.

Počkejte, jak to?
Je to hrozná zodpovědnost k resortu, který dobře znám a znám jeho problémy. Pokud selžu, nebude to dobrý signál.

A myslíte, že se dá něco stihnout za tu krátkou dobu? Navíc ve vládě, která je vnímána jako loutková?
Kdybych si to nemyslela, tak jsem tu nabídku nepřijala. Navíc toto ministerstvo řeší i akutní věci, jako je případ prasečí chřipky.

Co tedy chcete zvládnout?
Je tu mnoho věcí, které si zaslouží, aby se na nich pracovalo dál. Třeba sledování kvality péče o pacienty, tedy akreditace nemocnic. Zamezení odlivu sester. Zajištění dostatečného počtu zdravotníků pro nemocnice. Protikrizová opatření. To nejsou věci, které by byly politické, a proto jsem tady. Jsem přesvědčená, že se i za tu omezenou dobu a přes omezený mandát dá leccos udělat.

dana Jurásková

V pátek 8. května bude jmenována ministryní zdravotnictví. Původně vystudovala střední zdravotnickou školu a pracovala jako sestra na kardiologii. Stala se náměstkyní ředitele v Thomayerově nemocnici v Praze. Vystudovala VŠE a pedagogiku, má tituly Mgr., Ph.D., MBA. V roce 2007 se stala prezidentkou České asociace sester. Od dubna je ředitelkou druhé největší nemocnice v Česku, pražské VFN. Je vdaná, má dvě děti. Baví ji knihy a zahrádka.

Co konkrétně chcete, aby po vás zůstalo, až budete z vlády odcházet?
Budu ráda, když bude hotová evropská směrnice o zdravotních službách, kterou máme po našem předsednictví Evropské unii předat Švédsku. Pokud se to podaří, tak naše předsednictví, co se týče zdravotnictví, nebylo marné. Za úspěch budu považovat i to, když se podaří vyčerpat všechny evropské peníze, které k nám míří do zdravotnictví, což je dvacet miliard do kardiocenter, traumacenter, onkologických center.

Taky bych byla ráda, aby zdravotníci sami sebe začali vnímat jako službu. Aby nastal posun ve vnímání vztahu zdravotník – pacient. O tom jste hodně psali ve vašich novinách. Jde o to, aby zdravotnictví bylo přívětivé. Nepochybně se proto budeme muset vrátit ke vzdělávání lékařů i nelékařů, k tomu, jak probíhá.

Teď zase mluvíte o zdravotnících. Pojďme zpět k pacientům. Jak se stavíte k návrhu zrušit poplatky?
Ten současný systém je tak deformovaný, tak neprůhledný a natolik ztratil svůj regulační smysl, že bych se přikláněla k tomu jej raději zrušit než to upravovat. Když se uvažovalo o jejich zavedení, souhlasila jsem. Ale hodně jsem si dávala pozor, zda budou mít regulační smysl. Bohužel časem se do systému dostaly i věci, které ten regulační smysl popíraly, a to bylo osudové.

Myslíte tím všechny ty výjimky a výjimky z výjimek?
Ano, přesně tak.

Kdybyste sama měla tak silný mandát, že byste mohla prosazovat reformu zdravotnictví, co by podle vás bylo to nejdůležitější?
Souhlasím, že reforma je nutná. Bohužel v Česku je reforma zdravotnictví vnímaná jako politikum. A proto se raději nechci pouštět do této debaty. Existuje i druhý názor: zdravotnictví nemá politickou nálepku, tu mu dávají strany. Ostatně v Maďarsku je to pravice, kdo levici hází vidle do zavádění poplatků a do reformy, které se u nás říká pravicová...

Když jsem byla řadová sestra, tak jsem říkala, že zdravotnictví je politické téma před volbami a ztrácí politický náboj čtrnáct dnů po volbách. A to pořád platí. Nechci být obhájkyní minulého vedení ministerstva (za ministra Tomáše Julínka, pozn. red.), ale jsem přesvědčená, že reforma, která byla naplánovaná, nebyla úplně ve všem špatná. Jen špatně začala. Celý její osud byl zpečetěn tím, že začala poplatky. Ukázalo se, že Česko je citlivé na spoluúčast pacientů. Mohl to být až jeden z posledních kroků.

Tedy nejdřív cukr a potom bič?
Nejdřív je důležité nasměrovat správně toky velkých peněz. Zavést individuální účty u pojišťoven, dát jasná pravidla, aby si pacient mohl zvolit alternativu pojištění, která je pro něj výhodná. A aby systém mohl sledovat, kolik se za každého pacienta utratí peněz. To byly kroky, kterými se dalo začít. A pak se může pacientům říkat: pozor, žádej jen ty služby, které opravdu potřebuješ, protože nic není zadarmo.

Co bude váš první krok na ministerstvu? Vždycky, když jsem sem přišla za novým ministrem, bylo strhané polstrování dveří a všichni hledali odposlouchávací zařízení. Už máte objednanou firmu?
Ne. Na hledání štěnic se nechystám. Budu chtít vědět, na čem se tady teď aktuálně pracuje.

A co plánujete po misi na ministerstvu? Nebude to vstup do politiky?
Já se do politiky osobnostně nehodím. Jednak jsem pragmatik. Také je pro mě příliš cenný čas, a když vidím některé politické diskuse... To by pro mě byla zhouba. A pak: mám na některé věci špatnou paměť. Chci se profilovat spíš jako odborník.

Dana Jurásková odpovídá čtenářům idnes.cz

Vít Pečenka: Chcete rozvinout návrh na rozdělení standardní a nadstandardní péče v systém, kdy si pacient nemusí platit nadstandardní péči celou, ale pouze si připlácet?

Stanovení standardu, tedy dohodnuté úrovně zdravotní péče garantované státem, považuji za potřebné. S ohledem na diskusi, která byla k této věci vedena jak odborníky, tak politiky, považuji za nereálné v tak krátkém období rozsah standardní péče stanovit.

Mirek: Kde čerpáte odvahu, že – ve vší úctě – „jen“ jako zdravotní sestra zastáváte funkci ředitelky nemocnice a nyní jste navržena na post ministryně zdravotnictví?

Já se nepovažuji "jen" za sestru. Jsem hrdá na to, že jsem sestra. I když jsem sesterskou práci v pravém slova smyslu opustila již v roce 1991, kdy jsem začala pracovat v pozici vrchní sestry. Od této doby se pohybuji spíš v manažerských funkcích a jsem tak většinou i vnímána.

Lucie: Jak hodláte řešit nedostatek zdravotních sester? Ohodnocení je nízké a prestiž ještě nižší.

Opatření lze shrnout do několika bodů: zvýšení platů, úprava vzdělávání a zvýšení kompetencí. Já jsem se na zpracování návrhu podílela ještě jako prezidentka České asociace sester a hodlám v realizaci pokračovat.

Zuzana: Jsem sestra pracující v soukromé LDN. Když se teď bude přidávat sestrám ve státním, my bychom také chtěly, ale majitel asi chtít nebude. Jde jim to nějak nařídit?

Vaše obavy chápu a mohu vás ujistit o tom, že hledáme cestu, jak dostat vyšší finanční ohodnocení i na výplatní pásky sestrám mimo státní zdravotnická zařízení.