Policie hlídala Landovského 6. ledna 1977 už od šesti ráno. K honičce však došlo těsně před polednem. V 11:55 podle záznamu StB Landovský spolu s Havlem a Vaculíkem vyjeli od domu Zdeňka Urbánka ve Střešovické ulici. Sledováni byli v ulicích V Průhledu a Na Pískách. Pak se bílý saab StB ztratil.
„Já jsem měl toho saaba nadupanýho, s Ondrou Očenášem jsme v něm jeli poslední tři rallye Palety vlasti, tak jsem to osolil, prolítl jsem viaduktem, přejel Leninku, zamířil na Hanspaulku, ale na kdejaké křižovatce se za nás přidávala další a další embéčka s třímetrovejma anténama, já měl na tachometru hodně přes sto dvacet,“ popisoval svou jízdu Landovský v rozhovoru s Karlem Hvížďalou, který vyšel v knize Soukromá vzpoura.
Ujel prý proto, že se vozy StB srazily. „Bylo jasný, že nás každou chvíli chytěj a tak jsem za starou farou, to bylo v zimě, všude byl sníh a posypaný byly jen hlavní cesty, tam jsem to ohnul do jedný malý uličky doprava, kudy bych se mohl zase vrátit na Leninku. Ta ulička byla ale neposypaná, plná sněhu, embéčka za mnou dostala v tý zatáčce hodiny, scukla se spolu a my tím vyhráli pár minut,“ vzpomínal Landovský,
O tom se však ve spisu StB nic nepíše. „Pro riskantní jízdu Boháčka nebyl jeho další směr jízdy vozu zachycen. Po krátké chvíli byl vůz Boháčka zachycen v ulici Gymnasijní, kde byl objekt spolu s Vaculíkem a Havlem realizován,“ stojí ve zprávě o závěru sledování. Jako Boháček byl u StB označován právě Landovský.
Mezi tím však Landovský zastavil u poštovní schránky a Václav Havel do ní naházel svou tašku s dopisy pro signatáře charty, jejíž text byl uvnitř. „Vašek cpal do tý schránky dopisy s Chartou, to si nedovedeš představit, jak to jde pomalu, ale podařilo se mu tu jednu tašku, v který bylo asi čtyřicet dopisů, odeslat,“ popsal vhazování dopisů Landovský.
Poté znovu nasedli a na červenou přejeli Leninovu, dnes Evropskou třídu. V Gymnazijní ulici je nakonec auta StB zatarasila. „Já jsem jenom zevnitř toho auta zacvakl špunty u dveří, aby na nás hned nemohli. Ještě jsem Vaškovi Havlovi povídal: „Vidíš, teď třískaj do auta, trochu se unavěj a až budou třískat do nás, nebude nás to tak bolet! A Vašek na to pronesl památnou větu: To nám ten boj za lidský prráva hezky začíná!“
Zatímco Landovský vzpomíná na volhy, embéčka a jednu alfu romeo, podle spisu StB Boháček, saab sledovala simca, žiguli, dva renaulty a fiat. U domu Landovského na Smíchově pak stál ještě chrysler.
Jako prvního vytáhla policie Havla, který jí otevřel podle Landovského s tím, že přeci nedělají nic špatného. Následoval Vaculík. Jen Landovský si protáhl ruce volantem a tvrdil, že musí odstavit vozidlo. Protože se v ulici začali srocovat lidé, policie k němu posadila svého člověka a Landovský tak odjel za volantem svého vozu v policejní koloně (více o Chartě a tom, co následovalo po zatčení, čtěte zde).
Transparentní a nedostupný
Nyní, téměř přesně po čtyřiceti letech byl v Gymnasijní ulici odhalen pomník této události i celé Charty 77. Má podobu sloupu s několika poštovními schránkami nad sebou. Jejich stěny jsou průhledné, uvnitř je pak text charty, který si lidé mohou vzít.
Autorem je Martin Brůha, student Fakulty umění a designu Západočeské univerzity v Plzni. Ten podle svých slov za východiska zvolil dva pojmy, které si spojoval s Chartou. Prvním je transparentnost, po které chartisté volali a druhá je nedostupnost. „Proto jsou schránky průhledné, a do těch dvou nejvýše se jen těžko někdo dostane,“ uvedl.
Reportáž ze setkání u nového pomníku.
Zdeněk Hazdra, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimu, který vznik pomníku inicioval, při odhalení uvedl, že lidi okolo Charty 77 a dalších iniciativ prosazovali základní občanské svobody a lidská práva, která dnes bereme za samozřejmost. „Doufáme, že lidé, kteří půjdou okolo, využijí možnost seznámit se textem, který vznikl před čtyřiceti lety,“ řekl.
„Ačkoli se to nezdá, je třeba události jako je vznik Charty 77 připomínat. Stala se věc zvláštní, sedmadvacet let po sametové revoluci sedí na Hradě člověk, který hledí východním směrem a snaží se naši zemi směrovat zpátky tam, kde byla právě před těmi čtyřiceti lety,“ uvedl starosta Prahy 6 Ondřej Kolář.
Pomník je dočasný, ale podle Hazdry se ústav snaží, aby do roka byla na místě umístěna schránka, která bude mít trvalejší charakter.
