Lze doufat, že veřejné mínění neodráží skutečnost přesně. Hospodářství jakžtakž funguje, policie i soudy sice skřípou, ale ve srovnání nejen se Zimbabwe, ale i s Ukrajinou jsme na tom velice dobře.
Politici pravděpodobně nad výzkumem mávnou rukou. Voliči jsou špatně informováni, média vše zkreslují, řeknou si.
Taková strategie, která neustále rozšiřuje příkop mezi těmi dole a těmi nahoře, je však zásadně chybná. V současném světě platí stokrát opakovaná pravda: přinejmenším stejně důležité jako to, co děláte, je, jak to umíte prodat.
Naši politici ovšem jednají tak, jako by chtěli vzbudit dojem, že každá zakázka je zmanipulovaná. Není to jen temná a nepochopitelná aféra Spyra-Doležel, kdy se na stole objevuje "pět" a mluví se o obrovských úplatcích pro bývalého premiéra.
Lepší světlo nemůže vrhnout na politiky ani rok starý případ poslance Kořistky, který před rokem obvinil bez důkazů jiné lobbisty za to, že mu prý nabízeli ne pět, ale deset.
Grossův rádce, další lobbista Forman, dokonce přesně tuto stínohru shrnul: "Můj vliv je dán tím, že si mnoho lidí myslí, že ten vliv mám."
Lobbisté slibují zájmovým skupinám, že pro ně zařídí výhody či zákon. Politikům zase, že jim zkrotí média nebo zajistí exkluzivní informace ze světa velkého kapitálu.
Obchodují s deštěm a naši politici ho horlivě nakupují po tunách. Tato hra může být i nevinná, rozhodně však dojem nevinnosti nevzbuzuje.
Hlavní problém je však v tom, že ani vládní, ani opoziční politici nedělají nic pro to, aby dali hře jasná pravidla. Temno jim vyhovuje. Nemohou se tedy divit tomu, co si o nich lidé myslí.
