Sedm jejích dětí skončilo v „děcáku“, přesto soud ženě svěřil vnuka do péče

Žena získala do pěstounské péče vnuka přesto, že jejích sedm dětí vyrůstalo v dětském domově, protože se o ně nebyla schopna postarat. Pokud jsou lidé, kteří se chtějí stát pěstouny, s dítětem v příbuzenském vztahu, nebývají dostatečně prověřováni. Možná i proto roste počet týraných dětí v náhradních rodinách.

Ilustrační snímek | foto: Profimedia.cz

Robert Tonelli odmala vyrůstal v dětském domově a později u pěstounů. V ústavní péči skončilo i šest jeho sourozenců, protože jejich biologická matka nebyla schopna se o děti postarat. Když se proto Tonelli nedávno dozvěděl, že byl jeho matce svěřen do péče vnuk, o kterého se její dcera nestarala, dost ho to překvapilo. 

„Okresní soud na základě podkladů Orgánu sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) rozhodl, že svěří dvouleté dítě na základě příbuzenského vztahu do výhradní péče biologické babičce. Věděl jsem, že pro dítě to nejsou ideální podmínky, a proto jsem se obrátil na sociální odbor a žádal prošetření, ale nic se nestalo. Dnes je chlapci 5 let a nevím, jak se mu daří,“ říká Tonelli.

Stejně to mohlo dopadnout i v případě jeho bratra, který se dostal do problémů a jeho syn byl svěřen ke krátkodobým pěstounům. Během doby, kdy se o jeho syna starali pěstouni, musel nastoupit do výkonu trestu na šest měsíců. Když se rozhodovalo, co bude s jeho synem dál, zazněla na chodbách Okresního soudu myšlenka z OSPODu, aby bylo dítě také svěřeno do pěstounské péče biologické babičce.

„Dost mě to překvapilo a velmi silně jsem se proti tomu ohradil. Svoji matku jsem viděl jednou v životě a vím, že není schopna se o jakékoliv dítě postarat. Usiloval jsem především o to, aby syn byl vrácen otci. Přemýšlel jsem, že si najmu i právníka na celou záležitost. Zaráží mě, jak někdo z řad sociálních pracovníků může přemýšlet o tom, že by svěřil dítě někomu, kdo se prokazatelně za 30 let nepostaral ani o jedno ze svých sedmi dětí,“ říká Tonelli.

Nakonec soud výjimečně prodloužil lhůtu pro krátkodobé pěstounství a 20. dubna bude rozhodovat o tom, co s chlapcem bude dál. 

Příbuzný má vždycky přednost

Diskusi o pravidlech svěřování dětí do pěstounské příbuzenské péče rozpoutal minulý podzim také případ holčičky, kterou smrtelně zranila její teta.  

O tom, zda a komu bude dítě svěřeno do pěstounské péče, rozhoduje příslušný soud. 

„Soud mimo jiné vychází z ustanovení občanského zákoníku, kdy „pěstounská péče má přednost před péčí ústavní“ a „ujala-li se osobní péče o dítě osoba příbuzná nebo dítěti blízká, dá jí soud přednost před jinou osobou, ledaže to není v souladu se zájmy dítěte,“ říká mluvčí ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) Vladimír Řepka.

Příbuzní se tak starají přibližně o dvě třetiny dětí, které jsou v pěstounské péči (ke konci roku 2016 bylo 8 009 příbuzných pěstounů z celkového počtu 11 075 pěstounů).

Počet týraných dětí vzrostl víc než čtyřnásobně

Ačkoliv je podle zakladatelky Fondu ohrožených dětí Marie Vodičkové příbuzenský vztah důležitý, neznamená, že bude dítěti v případě pěstounství ku prospěchu. 

Zatímco v roce 2009, kdy byla zahájena takzvaná transformace péče o ohrožené děti, byl počet týraných, zanedbávaných a zneužívaných dětí v náhradních rodinách 97, v roce 2016 to už bylo 393 případů.

Ministerstvo spravedlnosti: Pěstoun musí mít správnou motivaci a umět se postarat

• Soudy se při svěřování dítěte do osobní péče pěstounovi řídí zejména občanským zákoníkem, ze kterého plyne, že příbuznému jako pěstounovi dává soud přednost. Důvodem je zachování přirozených vazeb dítěte na osoby jemu příbuzné a blízké,“ říká mluvčí ministerstva spravedlnosti Alžběta Šírková. 
• Výjimkou jsou podle ní  případy, ve kterých by poskytovaná péče nebyla v souladu se zájmy dítěte, například zanedbávání péče, napjaté vztahy a podobně. 
• „Ať už se jedná o pěstouna příbuzného či o osobu žádající o  tuto formu péče, vždy platí, že dotyčný musí být svéprávný, bezúhonný a má předpoklady na dítě kladně výchovně působit. Dále se posuzuje zejména charakteristika osobnosti pěstouna včetně jeho psychického a zdravotního stavu.  Zkoumá se také například jeho motivace, která ho vedla k žádosti o svěření dítěte do pěstounské péče, prostředí v rodině, zvláště pak bydlení a domácnost, etnické, náboženské a kulturní prostředí žadatele,“ dodala Šírková.

„MPSV bohužel vyvíjí silný tlak na to, aby děti byly svěřovány příbuzným, a to i v případech, kdy tyto příbuzné rodiny byly v evidenci OSPOD pro špatnou péči o vlastní děti, anebo když jim dokonce jejich vlastní děti byly odebrány,“ říká Vodičková.

Podle Tonelliho i Vodičkové je problém v tom, že jsou příbuzní pěstouni nedostatečně prověřováni. Nemusí procházet psychotesty, absolvovat povinné školení, zdravotní prohlídku či kontrolu státních orgánů.

„Pěstouny mohou být feťáci i gambleři“

„Pěstouni, kteří jsou s dětmi v příbuzenském vztahu, nejsou prověřováni prakticky vůbec, což je vůči dětem velmi riskantní a pro mě naprosto nepochopitelné,“ potvrzuje Robertova slova Vodičková. 

„Mezi pěstouny se snadno dostanou alkoholici, feťáci a gambleři,“ uvedla Vodičková.

„Přesto je tato forma příbuzenského vztahu v pěstounské péči finančně ohodnocena stejně jako u profesionálních pěstounů,“ dodal Tonelli.

Problémem podle nich představují také lidé, kteří se pěstouny chtějí stát jen proto, aby získali příspěvky na dítě od státu. Hlavním cílem pěstounů by podle Vodičkové přitom měl být návrat dítěte do původní rodiny. Přesto se v roce 2016 k vlastním rodičům vrátilo jen 155 z téměř čtrnácti tisíc dětí, které byly v pěstounské či poručenské péči. 

„Změnit by se měla celá koncepce pěstounské péče, zkvalitnit a zrychlit prověřování pěstounů, provádět i neohlášené návštěvy a přechodnou pěstounskou péči ponechat jen na případy, kdy je pravděpodobné, že se novorozeně nejpozději do čtyř měsíců dostane do předadopční péče, nebo se vrátí domů, a dále pro děti, které se budou rády vracet ke svým rodičům,“ uzavřela Vodičková.