Letná, středa 16. listopadu, 22.07. Anglický sudí Graham Poll píská naposledy do píšťalky. Porážíme Nory 1:0 a postupujeme na mistrovství světa. Naši vyčerpaní, ale šťastní chlapci skáčou radostí, sbíhají se a objímají. Od lavičky k nim pádí trenér Brückner, náhradníci a celý realizační tým.
Jenom největší hvězda týmu, kapitán Pavel Nedvěd, se drží stranou, jako by hledal místo, kde by nerušen mohl za vítězství poděkovat nějaké vyšší bytosti.
Krátký pohled na miniaturní kompas z ryzího zlata, který nosí kolem krku, malý obrat k jihovýchodu a Nedvěd padá na kolena a pak tváří k zemi. Zdvihne ruce k nebesům a opět se dotýká čelem trávníku. Opakuje rituální gesta a mumlá si modlitbu.
"Ano, jsem muslim," přiznává o půl hodiny později na tiskové konferenci. "Býval jsem salonní katolík a pěkný floutek, ale když se mi dlouho nehojilo koleno, začal jsem se modlit k Alláhovi. A on mě vyslyšel."
Z odpovědí dalších hráčů i trenéra Brücknera si pak novináři skládají mozaiku příběhu, který tak potrápil srdce všech fotbalových fanoušků.
Konflikt vznikl, když citlivého Pavla Nedvěda ranily kanadské žertíky spoluhráčů. Poté, co jim loni na prvním soustředění před kvalifikací oznámil svou konverzi k islámu, nacpal mu vyhlášený šprýmař Vladimír Šmicer do kopaček vepřové sádlo. Milan Baroš si před ním pobrukoval posměšný popěvek: "Já su Valach, já su Valach, kam sa na mňa hrabe Alláh..." A když kustod přinesl do kabiny na svačinu tlačenku, uražený Nedvěd se sbalil a odjel.
Téměř rok trvalo, než blonďatý fenomén uvěřil slibům a zárukám, že spoluhráči nebudou urážet jeho náboženské city a že mu přípravný režim mužstva umožní žít životem řádného muslima.
Když už byl v šatně i modlitební kobereček a ruka byla téměř v rukávu, začal pro muslimy 7. října postní měsíc ramadán. K Pavlu Nedvědovi se donesly pochybovačné hlasy, zda bude při takové životosprávě v dostatečné kondici. Urazil se opět a z jeho startů proti Nizozemsku a Finsku sešlo.
Nakonec se Nedvěd naštěstí uvolil sehrát oba barážové zápasy. Svou roli tu kromě diplomatického umění manažera Vlastimila Košťála sehrál i telefonát hokejisty Jaromíra Jágra, který Nedvědovi řekl: "Hele, klidně jdi. Já jsem v nároďáku zas jedinej pravoslavnej a nikdo se neodváží mít blbý hlášky. Ani trenér."
Nedvědovo muslimství zpochybňují pouze některé italské společenské listy. "Po zápase s Nory hledal na trávníku kontaktní čočky, které mu vypadly. Byly z poslední Armaniho kolekce," píše například týdeník La Parada.
