V pravicové Praze by vyhrála volby i Klausova tenisová raketa a v Ústeckém kraji volí levici i pravou rukou. Tohle se říkávalo o dvou českých volebních obvodech s tradičně vyhraněnými preferencemi. Lídři ODS a ČSSD si je pohodlně a alibisticky rozebrali: Paroubek na levicovém Ústecku a Topolánek v pravicové Praze nemohou prohrát, leda by jim spadl na hlavu ořešák. A o to jde.
Premiér Paroubek v téhle jednoduché úvahové lince jde ještě dál: do Prahy vykalkulovaně nasadí – pro levici pravicového – ekonoma, nestraníka Martina Jahna.
Že by se pražský středový volič dal nachytat na Jahnovu vějičku? Že by si obtiskl moderní ekonomickou Jahnovu tvář na ekonomicky obstarožní tvář ČSSD? Že by nevěděl, že v Jahnovi volí Emmerovou, Laštůvku, Kavana a spol.? Ale kdež! Ví to, stejně jako premiér. Pokud však Jahn propadne, ČSSD je opticky mimo, není to přece její muž! A opravdový straník může počítat s ještě méně hlasy než liberální Jahn. Tak proč tu vějičku nezkusit nainstalovat?! Vicepremiér Jahn ve vládě ledacos prosadil, to je pravda. Především pro podnikatele či pro vědu a výzkum. Ale pod čím dalším najdeme jeho jméno? Pod návrhy na zavedení školného, poplatků u lékaře, posílení zdravotnické konkurence, okamžité deregulace nájmů bez kompenzací... Tedy pod reformními návrhy, z nichž běhá ČSSD mráz po zádech.
Však to také vicepremiér od strany, za niž má kandidovat, už párkrát zchytal. Premiér mu zakázal veřejně kritizovat socialistické nápady paní Emmerové, kolega Sobotka jeho daňové návrhy odmítl jako soukromé. Bůh a Boleslav Pecka-Strahovský suď, jakou podporu sociálních demokratů by nestraník Jahn pro své myšlenky našel v budoucnu. A můžeme hádat, kdo koho by spíš převálcoval: Jahn ČSSD, anebo ČSSD Jahna?
