Jan Kubiš, který se narodil 24. června 1913, zahynul s dalšími parašutisty v červnu 1942 v pravoslavném chrámu Cyrila a Metoděje v pražské Resslově ulici. Do devětadvacátých narozenin mu tehdy scházelo jen šest dní.
S Gabčíkem se poznali v roce 1939 v Polsku a výborně se doplňovali.
Postavou nevelký Gabčík byl houževnatý fotbalista srdečné povahy a přirozený velitel, zatímco přednostmi introvertního a klidného Moraváka Kubiše byla bystrost, kamarádství a vytrvalost.
Kubišovo rodištěK příležitosti 100. výročí narození Jana Kubiše bylo v Dolních Vilémovicích na Třebíčsku otevřeno muzeum v jeho rodném domě.  |
Jan Kubiš se narodil v Dolních Vilémovicích jihovýchodně od Třebíče v rodině obuvníka, byl druhým ze čtyř dětí. Od sedmi let vyrůstal v nedalekém Ptáčově u svého strýce, od 14 let pracoval kupříkladu jako čeledín, staral se o zvířata, byl kočím v lese či dělal topiče v cihelně.
Volný čas věnoval tělovýchovné jednotě Orel. V říjnu 1935 byl odveden k pěšímu pluku do Jihlavy. Zařazen byl do poddůstojnické školy a v armádě zůstal i po ukončení služby. Sloužil v Opavě, kde byl hodnocen jako "kamarádský, klidný, mírné povahy, vytrvalý".
V době zářijové mobilizace v roce 1938 byl zástupcem velitele čety u strážního praporu pěšího pluku, kterému byl přidělen úsek opevnění na Opavsku. Po Mnichovu byl demobilizován, vrátil se do rodné vesnice a pracoval v cihelně. Po nacistické okupaci v březnu 1939 odešel o tři měsíce později ilegálně do Polska, kde se přihlásil do československé vojenské jednotky. Zde se poprvé setkal s Gabčíkem.
V Británii ho chválili
Po přesunu do Francie oba sloužili v cizinecké legii v Alžírsku, již od září 1939 se ale stali příslušníky čs. armády ve Francii. Účastnili se bojů ve Francii a po pádu Francie odpluli na lodi Rod El Farag do Anglie. Do Liverpoolu dorazili 12. července 1940, na poslední lodi, která připlula z poražené Francie.
Atentát na HeydrichaProfily odbojářů, nacistů i výsadkářů a velká fotogalerie k nejslavnější odbojové akci |
Na britském území se Kubiš stal velitelem čety a v březnu 1941 byl povýšen na rotmistra pěchoty. Poté se v létě 1941 s Gabčíkem účastnil speciálního výcviku, určeného pro nasazení v nepřátelském týlu. Kubišovo hodnocení bylo příkladné: "Pomalejší, ale svědomitý, ukázněný, rozvážný, dbalý zevnějšku. Solidní, oblíbený, národnostně velmi uvědomělý. Má snahu po vzdělání. Prokázal velitelské schopnosti, vědomosti, schopen velet pěší i kulometné četě."
Od listopadu 1941 oba čekali na nasazení do akce. Té se dočkali v noci z 28. na 29. prosince 1941, kdy byli vysazeni na území protektorátu coby výsadek Anthropoid. Místo u Ejpovic u Plzně ale seskočili poblíž Nehvizd u Čelákovic. Gabčíkovi s Kubišem se posléze podařilo nalézt úkryty v Praze a začali plánovat útok na Heydricha. Domácí odboj i někteří výsadkáři z jiných skupin se ale důsledků akce obávali a v depeši do Londýna 12. května napsali, že by útok "asi v ničem neprospěl spojencům a pro náš národ by měl nedozírné následky".
V té době ještě nemohli vědět, že Heydrich je rozhodnut Čechy zničit. Dělil je podle dvou kritérií - zda o Němcích smýšlejí dobře či špatně a zda mají "dobrý či špatný rasový původ". Některé chtěl poněmčit, některé vystěhovat na východ. Lidi "rasově podřadné, ale s dobrým smýšlením" chtěl nasadit v Říši a zajistit, aby neměli děti. Za nejnebezpečnější považoval "rasově přijatelné, ale myšlenkově nám nepřátelské", které mínil "buď poněmčit a převychovat, nebo postavit ke zdi".
Poslední dny prožil v kryptě kostela
Kubiš s Gabčíkem se rozhodli, že na Heydricha zaútočí při jeho cestě z Panenských Břežan do Prahy v zatáčce pod Vychovatelnou. Vše si dobře obhlédli, 12 dní jezdili na kolech do Břežan.
Při útoku dne 27. května 1942 sice selhal Gabčíkův samopal (podle jiné verze nechtěl ohrozit pasažéry v tramvaji), tak došlo na záložní plán. Kubiš vrhl na Heydrichův vůz bombu. Celá akce trvala asi 20 sekund.
Heydricha odvezli do nemocnice, jeho zranění se jevila jako malá, po několika dnech ale zemřel na celkovou sepsi organismu.
Okamžitě po útoku bylo vyhlášeno stanné právo a nacisté výrazně zintenzivnili popravy. Parašutisté se skryli v pravoslavném chrámu v pražské Resslově ulici, po zradě výsadkáře Karla Čurdy ze skupiny Out Distance ale kostel 18. června obklíčilo gestapo. Tři parašutisté, kteří bránili kůr - Kubiš, Adolf Opálka a Josef Bublík - zemřeli v boji či na vykrvácení, čtveřice ukrytá v kryptě (Gabčík, Josef Valčík, Jaroslav Švarc, Jan Hrubý) kladla odpor do poslední chvíle a nakonec spáchala sebevraždu.
Z Kubišovy široké rodiny bylo postupně zatčeno 250 lidí, nejbližší rodina skončila v koncentračním táboře Mauthausen, kde byla 24. října 1942 popravena společně se spolupracovníky parašutistů a rodinou parašutisty Valčíka.
Je po něm pojmenována ulice v Praze 8 či ulice v Třebíči a Pardubicích, byl několikrát posmrtně vyznamenán. Letos se při rekonstrukci jeho rodného domu v Dolních Vilémovicích našly jeho dopisy, části vojenského stejnokroje i fotografie jeho přátel.
