Spor o ojetiny také není malicherný. Stát nejenže zakazuje dovézt auta starší pěti let, nedokáže ani zajistit hladký průběh jejich přihlašování. Diktuje lidem, co si smějí koupit, a omezený výběr ještě komplikuje průtahy.
Přiznejme však, že ve zdejších poměrech nic z toho nemá sílu odvolat tak vysokého pána, jakým je ministr. Zkusme však přidat další Schlingovy prohřešky.
Prodej Radiokomunikací a Telecomu nabírá zpoždění jako české vlaky. A jsme-li u těch drah - poslední velký plán na jejich transformaci padl i s ministrem Peltrámem, jeho nástupce Schling prosadil reformu nereformu. Více se snaží vycházet se železničáři než s daňovými poplatníky.
Z ještě vážnějšího soudku je ministrův odmítavý postoj k výběrovým řízením. Na jeho doporučení zadala vláda stavbu dálnice do Ostravy přímo izraelské firmě. Proč vybírat mezi různými nabídkami? Hlavně, aby někdo začal kopat ještě před volbami.
Tisk testů pro autoškoly získal rovněž podnik bez výběrového řízení. "Bez nutnosti provádění širšího výběru" chtěl pan Schling prodat i lukrativní majetek Českých drah.
Úřad odpovídající za ohromný státní majetek řídí muž, pro nějž jsou veřejné soutěže ztrátou času. Zájemci se prý tajně dohodnou. A nebyl by to ministr Schling, kdyby vždycky neměl po ruce i argument o "časové tísni".
V zemi, kde není právní systém vyzrálý, kde politické strany čelily řadě korupčních afér, budí Schlingův postoj jinačí podezření: že se tajně dohodnou úředníci a šťastná firma. Vládě čistých rukou však neprůhledné zakázky nevadí.
Ačkoli tedy důvody k jmenování lepšího ministra dopravy jsou, Schling stejně odvolán nebude. Rozumějme: pár měsíců před volbami je vláda přece v časové tísni.
