Obžaloba opírající se o znalecké posudky hovoří o vašem synovi jako o morálně zvrhlém, sobeckém a bezcitném člověku. Podle vás se znalci pletou?
To se ví, že jo. Takový nesmysl! Ani jeden z těch přívlastků k Petrovi nejde. Byl to dobrák, na ARO dělal šest let vzorně a všichni si ho chválili. To má přece svou váhu. Na rozdíl od dcery je citlivější a složitější nátura, po manželce. Od dětství trpí nedostatkem sebevědomí.
Podle znalců psychologů a psychiatrů měl syn trauma z toho, že jste jako rodiče nepřijali jeho homosexuální orientaci. Vyčítali jste mu to?
To taky není úplně pravda. Žádné scény jsem mu nedělal. Na druhé straně, kdo z rodičů řekne, že ho taková věc neraní, je pokrytec.
Takže jeho přítele jste k vám domů nezvali, že?
To ne. Povídám, radost z toho nemáme, ale brečet nebudeme – a víc jsme to vážně neřešili. Já Petrovi jen zkraje řek, ať nám na oběd nevodí nějakýho Pepíka. Víte, pocházím z vesnice, ze selského katolického rodu. U nás bylo přirozené, že chlap je hlava rodiny, jsme konzervativní, ctíme tradice. Náš Petr do této představy moc nezapadal a připouštím, když pak přišel s tím o své orientaci, byla to hořká pilulka. Předtím totiž chodil tři roky s holkou. Výbornou, takovou razantní, takže se dobře doplňovali.
Podle vás byl syn tak trochu bábovka, což se vám asi taky nelíbilo.
Tak se narodil a já mu to nemohl mít za zlé. Už před lety se od nás odstěhoval a začal si žít svůj život. Když si pak našel přítele a začal s ním bydlet, já mu říkal – chraň si svoje soukromí, nemusí to každej vědět. Jenže on byl takovej trouba.
Jak se k vám chovají sousedé nebo kolegové v práci?
Budete se divit, ale v našem paneláku nám nikdo nedal nic najevo. V práci by si to ani netroufli, protože jsou to mí podřízení. Ale manželka se zpočátku bála vůbec vyjít na ulici. Cítila zodpovědnost za to, že přivedla na svět takovýho syna. Lidi jsou ale slušní, jen když nás potkají, nevědí, jak se chovat. To my jim musíme dát signál, jestli se jen pozdravíme, nebo se spolu zastavíme. Rozumní lidé si uvědomujou, že s dětmi nikdo není prorokem a takové neštěstí se může stát úplně každýmu.
Ve čtvrtek v magazínu DNES:
Proč Petra ve vězení ještě nenavštívila máma?
Otec stále říká "náš Petr". Proč?
Co mu blesklo hlavou, když slyšel: doživotí?
Co prožívají jiní rodiče, jejichž dítě zabilo člověka?
