V zemi, kde lidé nedůvěřují politikům a kterou považují za zkorumpovanou, musí zadostiučinění převážit. Premiér, který nedokázal vysvětlit, odkud vzal milion korun, musel odejít.
Pro dějiny učebnicový příklad jako americká Watergate. Na počátku je nenápadné zjištění novinářů. Na konci pád kdysi nejmocnějšího muže v zemi.
Je proto nutno opakovat: pan Gross neodchází kvůli intrikám pana Kalouska. Neodchází ani proto, aby se mohl pan Paroubek spojit s komunisty. Odchází proto, že dosud veřejnosti dluží vysvětlení, odkud vzal peníze na byt.
Je nade vši pochybnost, že veřejnost má právo vidět do financí politiků. Riziko korupce a zneužití moci je u lidí, kteří rozhodují o miliardách, značné.
Zadostiučinění nad tím, že Grossova aféra končí kulturně a civilizovaně, kalí pohled na oněch osm měsíců dlouhé agonie. Tam nic kulturního a civilizovaného nenajdeme.
Stanislav Gross nejprve prohlásil, že mu na byt půjčil strýc Vik. MF DNES odhalil, že ani strýc neměl milion nazbyt. Grossův tým představil veřejnosti podivného dárce, jakéhosi pana Roda, který prý má směnku. Tu později údajně spálil jiný nepravděpodobný člověk, jakýsi pan Simkanič.
To už se pochybnosti staly i prvním bodem zpráv televizí a předmětem interpelací opozice. Premiér se nejdřív usmíval. Rysy mu ztuhly ve chvíli, kdy se k nejasnému financování bytu připojilo i pochybné podnikání jeho ženy Šárky a koaliční partner Kalousek mu vypověděl poslušnost.
Ani tehdy však premiér neodstoupil. Teatrálně se omluvil národu.
Sjezd ČSSD ho zvolil předsedou. I když premiérské křeslo musel po soustředěném tlaku prezidenta a předsedy křesťanských demokratů opustit, tuto funkci si ponechal.
Jednu z nejtrapnějších epizod našich moderních dějin ukončil až v sobotu, kdy rezignoval.
