V domě nedaleko náměstí sedí u zapnutého notebooku Andrea Červášková. Matka dvacetiletého mladíka, kterého nedávno zbili dva útočníci, když vyprovázel domů z diskotéky svou dívku. Vypráví o strachu, který prožívala, když jí dívka ve tři ráno zavolala, že Vildu odvezla záchranka do nemocnice.
"Šel kolem hřiště, kde na lavičce seděli čtyři Romové a pořvávali na něj. Nevšímal si jich a šel dál, jenže pak za sebou zaslechl dusot, jak za ním běží. Chtěl utéct, ale už bylo pozdě. Jeden ho chytil, druhý do něj bušil, pak ho povalili a zkopali," líčí žena (o případu více zde).
Policie útočníky dosud nevypátrala. Tak to matka zkouší sama přes Facebook. "Tady mi zrovna někdo píše, že je zná. Že to jsou modroocí blonďáci, ale tátu mají Roma, tak se za Romy považují," ukazuje.
Facebooková stránka odhaluje i jinou věc. Andrea Červášková si kvůli případu svého syna začala psát na jedné straně s Drahomírem Radkem Horváthem z Poradny pro občanství, občanská a lidská práva, na druhé straně si do přátel přidala předsedu Dělnické strany sociální spravedlnosti Tomáše Vandase. A není jediná.
"Sousedka do dělnické strany vstoupila už před dvěma měsíci, hned po tom mačetovém útoku. Takových lidí je víc. Chtěli by tu vytvořit stranickou buňku," přibližuje žena.
Pak zabrousí na stránky se zbraněmi. "Manžel nosí teleskopický obušek a boxera, já mám v kabelce od srpna kasr. Něco ale musím koupit i synovi. Líbí se mi paralyzér kombinovaný s pepřovým sprejem, ale je dost drahý, snad bude někde v akci," svěřuje se.
Na pomoc posil z pořádkových jednotek nevěří: "K čemu to je, když vidím na náměstí stát tři zásahovky vedle sebe a policisty, jak u nich pokuřují a baví se."
Benji musel při venčení zapomenout na temná zákoutí
Na širokém osvětleném chodníku mezi domy venčí starší paní pejska Benjiho. "Jinudy ani nechodím, bojím se. Támhle v té trafice nedávno surově zmlátil jeden hajzlík trafikantku. Ta ženská by mu přitom peníze raději dala i bez toho. Znala ho, známe ho všichni. Je mu pětadvacet, bílej kluk. Bral drogy a rozešla se s ním kvůli tomu holka. Potom proved tohle," říká žena (o případu více zde).
Pak se smutně rozhlédne po okolí. "Žiju tu šedesát let a bývalo to klidné zahradní městečko. A teď? U domu nám postavili dětské hřiště. Okupují ho teenageři. Ještě nedávno jsem jim říkala, ať jdou někam jinam, ale po tom mačetovém masakru si to už netroufnu, i kdyby se tam stavěli na hlavu," říká rezignovaně.
Bývalo to klidné městečko, vzpomíná žena.
Lucka s Patrikem už prý klidnější časy nezažili.
Obavy chodit temnými ulicemi mají v Novém Boru i mladí. Ostatně terčem posledních útoků byli právě oni. "Ono to tady ale takhle je, co se pamatuju. Jen si toho od toho masakru začali starosta a policie konečně víc všímat," říká devatenáctiletá Lucka.
Její stejně starý kamarád Patrik přitakává. "Já jsem z České Lípy a tam je to úplně stejné. Takové to drobné terorizování, hej, more, dej cigára, to zažíváme denně. Jenže dokud se u nás nestane něco jako v Boru, tak to nikdo řešit nebude," tvrdí.
Po osmé se ulice vylidnily. I od policistů
Kino právě hraje film Perfect Days a v přilehlém parku stojí policejní hlídka. Právě tady o víkendu přepadla skupina romských teenagerů dívku s chlapcem. Policie za to obvinila dva mladistvé z rasového útoku (více zde).
Když lidé z kina odejdou, zmizí i policisté. Působí to divně. Zatímco v půl šesté bylo v centru vidět policistů plno, po osmé už je fotograf po městě hledal marně. Nenašel ani jednoho. Na náměstí korzuje jen romská hlídka bez policejních pravomocí.
"Co děláš na náměstí? Máš být v parku rovnat ty smrady," dobírá si šéfa romské hlídky Štefana Gorola drobný bílý muž, se kterým jsou zjevně dobří kamarádi. "V tom parku je to nebezpečné už čtyři roky. Všichni to vědí a nikdo s tím nic nedělal. Já tamtudy přestal chodit už dávno," dodává.
Ulice Nového Boru jsou po osmé večer prázdné. V "mačetovém" baru je o něco živěji.
Park je ale touto dobou už liduprázdný. Je všední den, navíc zima. Jen na jedné lavičce se krčí mladík v kapuci. Když zaslechne kroky, vymrští se a s roztěkaným pohledem a za nesmyslného blábolení se snaží odpotácet někam do tmy.
Živo je naopak v baru Pivní pomoc, který "proslavil" takzvaný mačetový masakr (více zde). Místní baru od té doby říkají U mačet. "První dva týdny to bylo hrozný. Každý den chtěl někdo vyprávět, co se tady přesně stalo. Radši jsem pak začala říkat, že ta servírka, co tu byla, už tady nepracuje," svěřuje se žena za barem.
Začalo to, když tu Romové zmlátili Sládka, tvrdí muž
Místním nejvíc vadí nejistota. "Kolem těch případů se nic neděje, nikdo nám nic neřekne. Od toho masakru už jsou to tři měsíce, tři pachatele mají, tak proč už není soud? Proč policie neřekne, co se stalo v parku? Že se tím chrání děti a policie nesmí říkat, že něco udělal Rom? Vždyť pak jen vznikají fámy a je to ještě horší," zlobí se jednapadesátiletý František.
Problémy podle něj dělají děti rodin z místní ubytovny. Většinou přistěhovalci. "Ti, co tu žijí dlouho, jsou většinou v pohodě. Třeba Gejza z Kovošrotu, se kterým v životě nikdo neměl problémy, vždycky po takovém případu říká, zase udělali ostudu jen nám, co tu žijeme léta," líčí František.
Jasno má i v tom, kdy problémy začaly. "Táhne se to od doby, kdy tu Romové zmlátili Sládka. Dostali milost od Havla, narostl jim hřebínek a od té doby si myslí, že můžou všechno," připomněl třináct let starou událost, kdy romští bratři Tancošové nafackovali předsedovi republikánů Miroslavu Sládkovi, když ve svém projevu v Novém Boru urážel Dagmar Havlovou.
Nespokojení jsou ale i Romové. Radnice podle nich reaguje přehnaně, aby zakryla, že se o problém léta nezajímala. "V tom baru se od toho případu s mačetami už pobili dvakrát. Není to ani měsíc, co tam chlap proletěl výlohou. Další tady přepadl a zmlátil několik lidí, aby měl na automaty. Jenomže protože to všechno byli bílí, tak byl starosta v klidu. Ale když něco provedou naše děcka, tak hned volá těžkooděnce. Kde to jsme? Jak se mají naše děti cítit ve škole, když tam starosta dává svoje telefonní číslo a vykládá, že dceři koupil pepřový sprej?" rozčiluje se na náměstí Romka Irena Horvátová nad nedávným starostovým turné po školách (více zde).
Nešťastný táta nechce kvůli synovi mezi lidi
Že situace v Novém Boru není černobílá, nakonec podtrhlo nechtěné faux pas ve Sklářském restaurantu na novoborském náměstí. Pod honosným názvem se skrývá příjemná hospůdka, kde štamgasti hrají mariáš a kulečník. Tágem tam proháněl koule muž, na kterém bylo znát, že hraje kulečníkovou ligu. Byl to Rom, u kterého to na první pohled není poznat.
Po první otázce se ale začne chvatně oblékat. "Radši se zeptejte jich," ukáže s omluvným úsměvem na své spoluhráče a kvapně odchází.
"Vy jste tomu dali. To je táta jednoho z těch dvou útočníků z baru, které policie ještě nechytla. Ten druhý hledaný je také jeho příbuzný. Vojta je přitom férovej chlap, s Romy se ani nestýká. Má krásný dcery, ale kluk se mu nepoved. Měl s ním problémy odmala. Strašně těžce to teď nese, ani nechtěl chodit mezi lidi. Od toho útoku nebyl v hospodě, až teď," poznamenal jeden z nich.
