Vedení pražské Nemocnice Na Bulovce mi vychází vstříc a povoluje mi udělat fotoreportáž z míst, kde leží nejtěžší pacienti s nemocí Covid 19. Jsem „přidělen“ do oddělení Urgentního příjmu, které je, jako mnohé další v mnoha nemocnicích po celé České republice, přestavěno na resuscitační stanici ARO pro pacienty s koronavirem.
Ujímá se mě vedoucí celého oddělení Svatopluk Žáček, vlastně taková vrchní sestra. Nejdříve jdeme o patro níž do obyčejné šatny, kde ze sebe sundavám veškeré civilní oblečení a oblékám bílé „lékařské“ kalhoty a blůzu. Vybaven dvěma fotoaparáty, jeden se širokoúhlým objektivem, druhý se zoomem 70-200mm, kvapně odcházíme o patro výš.
 |
Ocitáme před dveřmi s hrůzostrašnými nápisy: Caution – potential biohazard present. V rychlosti ještě řešíme, jakým způsobem fototechniku vydezinfikujeme a pak již nastává oblékání do ochranných prostředků. Fasuju bílou kombinézu s kapucí. Konce rukávů drží dvoje rukavice, jedna pod a jedna nad. Pod kapuci ještě průhledná čepice. Přes respirátor dostávám ještě roušku a přes tvář průhledný štít. Dolní konec nohavic mi kdosi olepuje tejpou.
Nastává silný moment, lékaři i sestry si vzájemně píšou na bílé overaly jména, přezdívky, prostě jakoukoli indentifikaci. „Prostě aby jsme se uvnitř poznali“, vysvětlují mi v rychlosti. Čtu nápisy: Honzíček, Žanet, Kája, Lů. Jsem zoufalý, že to nemůžu fotografovat. Bojuji totiž sám se sebou, abych se dobře oblékl a nechci zdržovat. Zdravotníci se střídají po 3 hodinách a tak tento moment fotím při nástupu další směny.
Nastává okamžik s velkým „O“, vstupujeme přímo na oddělení k pacientům. V prvních chvílích vůbec nefotím a zvykám si na outfit, ve kterém jsem. Připadám si nemotorný jako v nějakém skafandru. Nejstrašnější je, že v obleku je ihned nesnesitelné horko. Dobře se dýchá přes respirátor s rouškou a naštěstí se nemlží brýle. Zato se mi špatně fotí přes plexisklový štít.
Na oddělení jsou dva pacienti, oba v umělém spánku, na ventilátorech, napojeni na mnoho dalších přístrojů. Jeden z nich v nejbližších minutách podstoupí chirurgický zákrok, tracheostomii. Fotografuji a snažím se co nejméně překážet. Vzhledem k zákroku je na oddělení celkem živo. Všichni jsou vystrojeni stejně jako já. Rychle přemýšlím, jak můžou v tom úboru operovat, když i obyčejné fotografování jde obtížně.
Vše o koronaviru
|
Když je po operaci, zhruba po hodině opouštím s částí týmu oddělení. Nastává nebezpečné svlékání ochranných prostředků. Opět se o mě stará skvělý Svatopluk Žáček. Stojíme proti sobě a zrcadlově kopíruji postup svlékání, abych se neinfikoval. Rovněž stříkáme dezinfekci na oba fotoaparáty.
Opouštím nemocnici a uvažuji, jak zdravotníci vydrží v overalech ty tři hodiny, dost často i déle. Jakou zátěží na jejich psychiku je riziko nakažení, kterém u jsou i přes přísná pravidla denně vystaveni. Mají můj největší obdiv!
