ČTĚTE TAKÉ:
Policisté donášeli Mrázkovi na Paroubka
Jak na vás otec působil ty poslední dva měsíce před vraždou?
Je to zvláštní, ale poslední týdny mi táta přišel úplně v pohodě. Vždycky jsem na něm poznal, když měl hodně starostí, býval dost zkroušený. Ale ty dva měsíce před vraždou byl doma klid. Až ten poslední večer mi táta přišel špatný. Ptal jsem se, co se děje. Říkal, že to vypadá špatně s firmou.
Mluvil o politice? Zmiňoval se vám třeba předtím, že shání kompromitující materiály na Paroubka?
O těchto tátových aktivitách jsem až tak nevěděl. Byli jsme si hodně blízcí, v rodině asi nejbližší. Tušil jsem, že něco sbírá, ale on sám mi o tom nikdy nechtěl nic říct.
Vnímal jste, že se váš otec pohybuje na hraně?
To víte, že jo. Měl hodně přátel, ale i dost nepřátel. Spousta lidí si mohla přát, aby nebyl. On opravdu zasahoval do těch nejvyšších sfér a tak trošku tady řídil chod celé republiky. Zasahoval hodně i do politiky.
Jak je možné, že člověk, za kterým nestojí miliardový majetek, má takový vliv?
Všechno je o konexích. Budoval si je dlouhá léta. Ani nevím, jak to vlastně dělal. Otec to dokázal, i když mu to nakonec zlomilo vaz. Přehnané konexe a zasahování do nejhlubších politických sfér byla příčina toho, co se stalo.
Myslíte, že je za jeho vraždou politika?
Jsem o tom přesvědčený.
Co všechno dokázal váš otec ovlivnit?
V téhle zemi tahal hodně za nitky, ale co přesně dokázal nebo nedokázal, nevím. Lidé z něj měli obrovský respekt, mohl se bavit skoro s každým. Lidé ho prostě uznávali.
Je pravda, že byl nepsaný šéf podsvětí? Že uměl lidi z tohoto prostředí nějak ukočírovat?
To si myslím, že i tak bylo.
Už jednou se pokusili vašeho otce zastřelit. Proč neměl ochrannou vestu?
Nenosil ji. Doteď leží v garáži. Ten člověk ale prý střílel takovým nábojem, že by mu byla na nic.
Podle odborníků váš otec vrahovi přímo nahrával. Lampy svítily, ochranka žádná a on šel k nastartovanému autu tomu střelci vlastně naproti.
Říkal jsem mu celou dobu, že je to celé dělané špatně, že by se mělo autem jezdit až před vchod. Bylo to nejsnazší místo, kde ho mohli dostat.
Někdo si to tam musel dobře obhlédnout.
Určitě to byl někdo, kdo dobře znal jeho zvyky. Táta sledoval pravidelně televizní noviny u sebe v kanceláři. Jestli ho někdo nějaký čas sledoval, tak to pro něj nebyl problém.
Co se dělo potom? Necítili jste se s rodinou ve větším ohrožení?
Posílili jsme doma ochranku. Spousta lidí si totiž myslí, že naše rodina ví spoustu věcí, které věděl táta. To ale není pravda. Já jsem k němu měl asi nejblíž, já bych měl vědět nejvíc, ale otec nikdy nechtěl, abych se do jeho záležitostí zaplétal. Kolikrát jsem mu chtěl být nápomocný. Říkal jsem: Já s tebou budu jezdit, abych do toho prostředí trochu zapadl. On byl ale proti.
Máte ještě strach?
Já ne. Samozřejmě, matka se sestrou žijí ve strachu, bojí se, co může přijít. Já ale strach nemám. Od otcovy vraždy jsem se přestal bát smrti. Tím, co se stalo, mi ublížili nejvíc, jak mohli. Sebrali mi to nejcennější, co jsem v životě měl. Není to tak, že bych si říkal: něco se stalo, já už to nevrátím. Lhostejné mi to není. Samotného mě zajímá, jak to bylo.
Najal jste si na to detektivní kancelář?
Nenajal jsem si nikoho, dělám všechno sám.
Jak se vám žije s příjmením Mrázek?
To jméno v dnešní době něco znamená. Já jsem na něj hrdý, je to prostě značka. Matka se sestrou jsou z toho příjmení Mrázek nešťastné. Já jsem na něj ale hrdý. Chci, aby to jméno vždycky něco znamenalo.
Počkejte ale. Podle policistů je váš otec také podezřelý z toho, že stál za třemi nebo čtyřmi vraždami.
Každý ho popisoval jako mafiána. Lidi, co ho znají, ale vědí, že to byl dobrý člověk. Jak jsem já znal svého tátu, tak si myslím, že by nebyl schopný nechat někoho zabít.
Jaké jste měl dětství? Jako každé jiné dítě?
Měl jsem dobré dětství. Vychovávala nás máma, táta v té době pronikal do hlubších sfér a neměl na nás tolik času.
Znal jste otcovy přátele? Chodili k vám na oslavy narozenin?
Narozeniny jsme vždycky slavili v rodinném kruhu. Nikdy se u nás nekonal žádný slet mafiánů, jak to lidi znají z filmů.
Váš otec musel mít dobrou paměť na jména.
To měl. A taky na telefonní čísla. Neměl je v telefonu, pamatoval si je zpaměti, nebo si je psal na lístečky. Nebyl technický typ, esemesky jsem mu musel posílat já.
Převezmete jeho podnikatelské aktivity?
Dvě firmy jsem už převzal. Nechci se ale pohybovat na těch vrchních příčkách jako otec. Člověku to může zlomit vaz.
