Našlo se něco, co vás na volbě překvapilo?
Třeba to, jak se první volba vyhrotila. Schůzka ředitele kanceláře prezidenta Weigla a lobbisty Šloufa před volbou a okolnosti úniku obrazového záznamu z té schůzky. Obstrukce kolem způsobu volby. Pomluvy, hysterie, nátlak. Výhrůžné esemesky. Kulky, které přišly některým volitelům. Několik kolabujících politiků, poslanec Snítilý se vzepřel ČSSD.
Styděl jste se za ně ve studiu?
(chvíli váhá) Nestyděl. Vypovídá to o stavu politické kultury. Politici by se do určité míry měli stydět za cirkus, který předvedli. A vidělo to hodně voličů. V průměru skoro milion diváků, v závěru páteční volby dokonce téměř dva, což bylo víc než u pořadu Uvolněte se, prosím.
Jak byste je krotil? Jste zvyklý politiky okřikovat, skákat jim do řeči. Co byste poradil šéfovi Poslanecké sněmovny Miloslavu Vlčkovi, který schůze řídil?
Těžko srovnávat jeho roli s rolí moderátora diskuzního pořadu. Předseda Sněmovny je vázán jednacím řádem. U mě je zase podstatné, aby všichni dostali stejný prostor, všem jsem ve stejné míře zpochybňoval jejich názory. On má manévrovací prostor daleko užší. Být na jeho místě trval bych důsledněji na dodržování procedur.
Kdysi jste dával zlobivým politikům žluté karty. Pomohly by?
Tuším, že žluté karty jsem použil jen jednou, byla to nadsázka. Miloslavu Vlčkovi by ani karty nepomohly. Chápu, že byl nervózní, každopádně se měl na schůzi ještě lépe připravit. Nechal si radit zleva zprava, pak ani nevěděl, kolik je hodin. Až mi těch jeho rozpaků bylo líto. V některých okamžicích mi jednání Parlamentu připomínalo známou scénu z filmu Hoří, má panenko, kde měli hasiči problémy s rozkrádáním tomboly. Šéf plesu nesměle požádal účastníky, aby vrátili ukradené věci, ale nikdo ho neposlechl a vše skončilo panikou.
Byl jste před vysíláním druhé volby nervózní?
Myslím, že méně než před tou první. Věděl jsem, co mě čeká. Udělal jsem i méně chyb.
Jaké vás trápily?
Spletl jsem si například jméno senátora a místo Josef Kalbáč jsem říkal Jan. Měl jsem si okamžitě vzít knížečku se jmény senátorů a poslanců a ověřit si to, když jsem si nebyl jistý.
V režii vám nikdo do sluchátka nešeptne, že děláte chybu?
Diváci si myslí, že ten přenos dělá pět set lidí. Ale v ČT to nefunguje jako v BBC, kde je pro moderátora a editora obrovský podpůrný tým. Považuji za malý zázrak, jakou práci odvedli lidé v ČT, kteří se na prezidentském speciálu podíleli. Hlavní editorka koordinovala celé vysílání, kdy do pořadu vstoupí Hrad. Ve studiu byli další lidé, kteří při první volbě narychlo volali další hosty a sháněli jim taxíky. Nikdo jsme nečekali, že se bude schůze významně protahovat a budeme muset vyplňovat hodinové pauzy. Byl to docela hukot.
Čtěte v sobotní MF DNES
Kdysi zkolaboval z přepracování. Jak vnímá tlak politiků? A jak vidí bývalou šéfku Radiožurnálu Barboru Tachecí, která skončila na psychiatrii? Čtěte rozhovor v sobotní MF DNES.
