"Jelikož vím, že tato nemoc potřebuje dárce, a Josef Lux je můj přítel, tak se domnívám, že je to normální lidská povinnost nabídnout se."
Máte představu, co to obnáší?
"Jenom vím, že je to pro dárce strašlivě bolestivé. Už jsem o tom slyšel."
Nemáte obavu, že část veřejnosti tuto nabídku bude považovat za určité gesto?
"To je mně úplně jedno, co si o tom lidé budou myslet. To je věc moje a Josefa Luxe. Protože pan Lux nebere telefony, nechal jsem tuto nabídku na jeho sekretariátě. Jeho chování chápu."
Jak dlouho se s Luxem znáte?
"Známe se od roku 1989. Jezdili jsme do Federálního shromáždění stejným vlakem. To byl můj kamarád, Pepa Lux, poslanec, s kterým jsme si povídali, hádali se."