Na první obálce Magazínu, který vyšel 30. září 1993, byli Olga a Václav Havlovi, na té poslední, která vyjde zítra, je Kateřina Emmons. Co všechno se vlastně s Magazínem stalo za těch patnáct let?
Kdyby to někdo nezasvěcený poměřoval jen obálkami, řekl by, že až na logo a velikost titulků (tehdy byly skoro k nepřečtení) se nezměnilo skoro nic. Manžele Havlovy na Hrádečku bychom, kdyby paní Olga žila, s chutí dali na titul Magazínu i dnes, stejně tak by pro mé kolegy byla před patnácti lety určitě zajímavá česká olympijská vítězka. Změnil se ovšem obsah Magazínu. Vzpomínám si, jak mě ještě coby zdravotnickou redaktorku žádala tehdejší kolegyně Marcela Pecháčková o pomoc s tématem Očkování dětí. Dnes by takové téma bylo v magazínu nemyslitelné, protože patří do přílohy Zdraví.
Magazín pak prošel i etapou, kterou bych nazvala "nadšením z televizních celebrit". Mí kolegové občas nostalgicky vzpomínají, jak stačilo dát na obálku Zunu, Čejkovou, mezitím Bílou a nějakou miss či modelku - a pak zase Zunu, Čejkovou... Tím to nezlehčuji, bylo to novátorské, protože velké seriózní noviny si do té doby na tzv. celebrity netroufaly, a prodejně to bylo také velmi úspěšné. Dnes už ale jména celebrit jen sama o sobě netáhnou, je třeba hledat, kolem koho nebo čeho se děje něco zajímavého. Mimochodem, za těch patnáct let se v čele Magazínu vystřídalo jedenáct šéfů, takže to křeslo je skoro stejně vachrlaté jako křeslo ministrů zdravotnictví. Kdo si chce prohlédnout jejich práci, má momentálně možnost na malé výstavě v pražském nákupním centru Smíchov.
Co se podle vás třeba hodně povedlo?
Kolega Ladislav Verecký napsal do prvního čísla inovovaného magazínu moc hezký článek Svědectví veterána (redakční blog Ladislava Vereckého čtěte zde). Popisuje v něm, jak se kolegové z deníku dívali vždycky na kolegy z Magazínu skrz prsty - jako na ty, co nedělají žádnou novinařinu, ale "jen zábavu". Takže bych ráda zmínila za Magazín jeden exkluzivní novinářský úlovek - to když kolega Jan Malinda jako první získal k rozhovoru Petru Kováčovou a zaznamenal její památnou větu, že na mužích je sexy mozek. Co víc si může novinář přát, než když jím zaznamenaný výrok vstoupí do dějin? Další úlovek se váže rovněž k ženě kolem Jiřího Paroubka - jeho někdejší tisková mluvčí odstoupila den poté za to, co všechno v rozhovoru pro Magazín napovídala Martinu Moravcovi. No a Tomáše Poláčka by právem mrzelo, kdybych nezmínila jeho autostop do Pekingu. Takový ohlas v redakci hned tak nepamatujeme.
A co se naopak nepovedlo?
Toho bylo určitě víc a mnohé se nám naštěstí podařilo zamaskovat. Jednou tedy ne: to když Tomáš Poláček ještě v noci vyrazil do Polska za čerstvě zvolenou Miss World Taťánou Kuchařovou, navzdory stavu polských silnic na místo včas dojel, získal potřebný čas na rozhovor - a grafik pak omylem v tomto exkluzivním úlovku trochu zpřeházel otázky, takže některé pasáže vyšly dvakrát a jiné chyběly. Týž redaktor se také jednou vrátil den před uzávěrkou z rozhovoru s Jiřím Paroubkem a zjistil, že se mu nenahrálo ani slovo. Pokorně Paroubkovi zavolal a šli udělat dvouhodinový rozhovor ještě jednou. A naposledy jeden kolega den před odletem do Kanady za Sonjou Baťovou zjistil, že nemá platný pas, takže musel na poslední chvíli letět někdo jiný a samozřejmě s novou letenkou. Dotyčný kolega možná nebude rád, že to na něj prozrazuji, ale za prvé se to může stát každému a za druhé se zrovna tenhle kolega nemá zač stydět: Je to týž redaktor, který ulovil větu o sexy mozku.
. Redakční blogPodívejte se, jak se měnil Magazín DNES |
Proč jste se rozhodli Magazín obměnit?
Protože jeho redaktoři záviděli magazínu ONA DNES jeho nový design, který jsme vylepšili letos na jaře. Ale vážně: jednou za čas je třeba prolomit rutinu a posunout se někam dál.
Na nové podobě Magazínu pracoval francouzský grafik Jean Francois Labour. Proč právě on?
Přišli jsme na něj víceméně náhodou: na předchozí podobě Magazínu i Ony s námi dělal jiný, rovněž francouzský grafik Pascal a jednoho dne za ním přijel jeho ještě o trošku šikovnější kamarád Fanfán - tak se Jean Francois představuje. Fanfán pracoval pro mnoho různých časopiseckých vydavatelství ve Francii a teď právě nastoupil jako šéf grafiků do francouzského listu Le Figaro. Doneslo se mi, že tohle měl být původně rozhovor s ním, ale že to odmítl se zdůvodněním, že má moc práce a nestíhá. To mě nepřekvapuje, říkal vždycky, že má mnoho zakázek, protože musí živit svých pět dětí, které má se svou přítelkyní.
Co řekl, když se mu poprvé dostal "starý" Magazín do ruky?
To bylo velmi zajímavé: Řekl, že fotky v něm jsou smutné, laděné do hnědé a černé barvy, že to na něj vlastně vůbec nepůsobí jako televizní magazín. Z tohoto pohledu nechápal, proč máme na obálce zvláštního muže v obleku, který vypadá jako politik. Nic takového by prý ve Francii lidé v podobném magazínu vidět a číst nechtěli. Vysvětlili jsme mu, že je to skutečně politik, Jiří Čunek, a že je to v dané chvíli pro český národ v určitém smyslu "celebrita". Myslím, že nad tím doteď kroutí hlavou. Naopak se mu velmi líbila obálka, na níž Eva Herzigová do půl pasu nahá pojídá nad hrncem špagety.
Bylo znát, že je cizinec? Něco třeba nechápal, v něčem jste ho museli přesvědčovat?
Ano, pracoval sice podle našeho zadání, ale měl svou hlavu. Například nedovedl pochopit, proč v magazínu, který vychází ve čtvrtek, dáváme televizní program už od čtvrtka a ne až od soboty, jako to mají ve Francii. Stejně tak nechápal, proč chceme zařadit podrobný program i na další čtvrtek, když ten den vyjde už nový magazín. Nechtěl si nechat vysvětlit, že čtenáři jsou na to zvyklí, a odmítal ty stránky namalovat.
Jaký byl systém jeho práce? Jak často sem jezdil?
Jezdil, respektive létal jednou za týden až dva. Vždy měl bílou košili, džíny, brýle na holé hlavě, dlouhou charizmatickou bradku a po ruce gitanesky bez filtru. Na kouření potřeboval pravidelné přestávky, stejně tak na oběd. Prostě typický Francouz. Ale pracoval leckdy až do rána. A sledovat ho při práci, to byl opravdový koncert. Už v magazínu ONA. Hodně jsem se při tom od něj naučila.
V čem bude vlastně Magazín od čtvrtka jiný?
Všimnete si toho doufám už v obsahu, který bude mít pevnější strukturu, takže se v něm snáze zorientujete. Pravidelně na stránkách najdete reportáž - poté, co získala takový ohlas Poláčkova cesta do Pekingu - a nově například rubriku 5 NEJ (dosaďte si, co je libo). Vylepšili jsme i televizní program a zařadili vlastní hodnocení pořadů. A samozřejmě jsme se snažili, aby byl Magazín graficky atraktivnější. Poznáte to už na titulní straně...
Proč by ho měli lidi číst?
Protože je zajímavý a kromě zajímavých informací přináší i inteligentní zábavu. Alespoň věřím, že to tak vnímají i ostatní.
