Mně sice nebylo při vstupu do advokacie 26, ale celých 28 let, ale že by mi někdo dával "sežrat", že jsem žena, navíc mladá, to tedy opravdu ne, a to už jsem advokátem víc než 21 let. Naopak v těhotenství pan soudce vyzvídal, jestli čekám kluka nebo holku a paní soudkyně na úvod jednání zaprotokolovala, že mi ze zdravotních důvodů povoluje při přednesu sedět (ač jsem o nic takového ani nežádala). Většina soudců či kolegů to pak úplně ignorovala (což je jedině správně, můj problém, jestli se dokážu na jednání dovalit), jen v 9.měsíci, když už jsem mohla rodit každou chvíli, byla v tvářích soudců hlavně mužského pohlaví vidět úleva, že je konec jednání a já odcházím z jednací síně celá.

Už to proboha sundejte z titulní stránky.

Takhle se soudy chovají i v případě jiných typů sporů.

Nevážím si advokátů, kteří vůči svým koncipientům a paralegalům provozují mazáckou vojnu a dřou je za nepeníze. Není rok 1998 a je na čase takovou praxi změnit.

Z brekotu rovnou do útoku.

velmi výživná diskuze, zajímalo by mě, jestli si mnozí z místních diskutérů uvědomují, že vlastně paní advokátce svými názory jen nahrávají a dávají za pravdu

Aha---takže když se ohradíte proti zjevným výmyslům tak těm výmyslům vlastně dáváte zapravdu, to je fakt zajmavá logika tohleto

Děcka v půl roce přehodila na chůvu, aby mohla bojovat proti mužům, těm kriminálníkům. Teď soudům agresivně cpe, jak má rodina vypadat.

Jo a manžel(ka) je s ní prý neskonale šťastný.

moje sestra chodila od půl roku do jeslí, protože mamka šla do práce (učitelství), dřív to bylo běžné, neříkám, že je to správné, já bych to nechtěla, ale nedívám se na takové rodiče skrz prsty, protože je to prostě jejich volba a jejich názor na to, jak to může/má fungovat

Tihle Koniášové nakonec vždycky způsobí víc zla, než je to, proti kterému bojují.

"A pár mužů, těch ale úplně minimálně, třeba dva. Oni to řeší jiným způsobem. Pořád bývají ekonomicky silnější, takže je pro ně jednodušší odejít než pro ženské oběti. Že jsou ženy mnohem častěji v závislém postavení, je dané distribucí majetku a bohatství ve společnosti."

Určitě se na tom rozdělení majetku hodně podepisuje. Ale pro muže s malým dítětem nemusí být jednodušší od týrající partnerky odejít, protože v praxi by u ní musel to dítě nechat. Celkově jeho šance aspoň na střídavou výchovu nejsou moc valné a ono nechat dítě u člověka s chováním na hraně nebo za hranou psychické poruchy a odejít, to se fakt nedělá snadno.

Týraná žena na jeho místě by řešila, jak co nejvíc omezit kontakt dítěte s takto problematickým otcem, týraný muž bude většinou řešit, zda po odchodu vůbec nějaký kontakt udrží.

A že mají méně mužských klientů může být i tím, že společnost se vůči mužským obětem žen staví mnohem hůř, víc je zesměšňuje, mají menší zastání.

Ta dáme není příliš genderově vyvážená.

Například násilí na mužích ze strany žen.