Nabízím mu proto jiné řešení, které není ani šílené, ani sci-fi. Bylo by zcela v souladu se zákonem, který se však záměrně nedodržuje ani neopravuje, Tím lékem je oprava naší Ústavy ČR. Naše dnešní Ústava ČR je byla při svém schvalování záměrně upravena tak, aby vyhovovala pouze Poslanecké sněmovně ČR. Nevěříte? Objasním :
Dle naší Ústavy je zdrojem veškeré státní moci lid (tedy občané). Tuto svou státní moc občan předává (ve volbách) jiným občanům a to jen na dobu určitou, nikoliv trvale! Tímto předáním ( ve volbách) jiní občané (poslanci a senátoři) získávají „mandát“ pro zastupování voličů – občanů. Slovo mandát ( z latiny ) znamená pověření, předání, poručení. Jakou však ale „imunitu“ můžeme my, občané, předat poslancům, když sami žádnou nemáme? Kde se tedy u poslanců a senátorů vzala? Lehká odpověď : byla jimi samými pro ně záměrně vyrobena, aby nebylo možné je za nic a nikdy trestat.
Je to sice pitomost, ale že byla uzákoněna, musí se jako zákon dodržovat. A páni poslanci pečlivě sledují, aby někdo „nepovolaný“ na tuto a jiné jejich výhody náhodou nechtěl svatokrádežnou rukou sáhnout! To je také důvod, proč se nechce poslancům ani senátorům o změně Ústavy uvažovat, natož ji provádět! Jen si v reálné situaci představte zvolené poslance a senátory, jak zvedají ruku pro zákon namířený proti nim samotným – nepředstavitelné a hluboce naivní.
Pokud se vůbec v Poslanecké sněmovně „laškuje“ s podobně zhůvěřilou myšlenkou, pak se zcela určitě jedna o promyšlenou strategii v době předvolebního boje o přízeň voličů a předkladatelé podobných „zhůvěřilostí“ předem počítají s tím, že jejich „ vstřícně myšlený (populistický) krok“ zákonodárným sborem neprojde. Přece nebudou poslanci a senátoři hlasovat v rozporu s Listinou základních práv a a svobod ( hlavně svých).
Kdo by měl tedy návrhy na změnu Ústavy ČR podávat? Měly by to být občanské společnosti nebo instituce, neusilující o moc, respektující základní demokratické principy a odmítající násilí jako prostředek k prosazování svých zájmů. Z uvedeného citátu –převzatého z naší Ústavy – je zřejmé, že předkladatelé nemohou být politické strany, neboť usilují o politickou moc. Nemohou to být ani různé spolky holohlavců, tzv. Republikánů a jim podobní.
V článku „ Ústavní cestou k demokracii“ (LN 6.10.2004) tuto situaci popsal Dr. Pribáň z PF UK Praha , odborník na Ústavu: „ Autoři novely buď prokazují trestuhodnou neznalost fungování systému dělby moci v ústavně- demokratických státech, a nebo záměrně podnikají cynický útok na základní stavební kameny české státnosti…“
Kdo tedy může návrhy na změnu Ústavy podávat? V souladu s výše uvedeným by to mohly být např. občanské společnosti již déle existující a neusilující o moc, nebo Vysoké školy, Akademie věd, vedení nemocnic, Sdružení bývalých politických vězňů, bývalí bojovníci za svobodu, Syndikát novinářů apod. Jejich návrhy by měly být otištěny v tisku, zveřejněny v ČT a Českém rozhlase, na internetu apod. Měly by bát shromážděny a zaslány Ústavnímu soudu, který jediný má právo návrhy porovnat s Listinou základních práv a svobod. Finální text by měl být předán Parlamentu ČR k vyhlášení.
Protože celá akce by probíhala veřejně, pod dohledem občanů, byla by její důvěryhodnost současně i pod veřejnou kontrolou. Zcela jistě se zde nabízí srovnání s referendem. Proto také Parlament ČR – jak poslanci, tak senátoři – nejsou oprávněni na výsledném znění změnit ani písmeno. Žádné zákulisní dohody o dodatkách nebo úpravách znění , toto je vůle občanů, voličů, těch, kteří mají „státní moc“! Parlament ČR přece po dobu svého zvolení „slouží“ všem občanům, jak stanoví článek č. 2 Ústavy!
Před více než 200 lety řekl Thomas Jefferson : „ Nikdo není nad zákonem. Zákon stojí nad námi všemi!“ Kéž totéž platí konečně i v České republice. A pokud se podaří tuto myšlenku prosadit -a to je možné – bude oním lékem na nenasytnost politiků. Autor těchto řádků k tomu dodává, že dle něj by bylo velmi potřebné , neboť záměrně „upravených článků v naší Ústavě je více než tucet a jedná se pouze o ty nejzákladnější.
Účelová úprava Ústavy ČR byla největším zločinem spáchaným na lidu této země po roce 1989. A každý trestný čin by měl být po zásluze potrestán a zjednána náprava. Jinak neříkejme, že Česká republika je stát právní a demokratický.
