Po 219 dnech ve vazbě byl volný. Na všechny strany opakoval, jak je šťastný.
Před pankráckou věznicí se v pátek propuštěný Bohumil Kulínský dlouze objal se svou manželkou Lindou.
Vypadal elegantně, měl perfektně vyleštěné boty, ale působil i trochu unaveně. Mimo jiné novinářům prozradil, že dostal zrovna balík, takže mohl obsah rozdat spoluvězňům.
Co budete dělat dnes večer?
To záleží na ženě.
Vaše paní říkala to samé - že záleží na vás.
No tak my se dohodneme, až budeme sami, jestli dovolíte.
A už máte představu o svém programu v příštích týdnech a měsících?
Vůbec ne, protože tohle bylo strašně neočekávané propuštění.
Tušíte, co rozhodlo, že jste z vězení venku?
Zaručila se za mě spousta lidí. Slíbil jsem, že se nebudu žádným způsobem kontaktovat s členkami sboru, ani současnými, ani bývalými. I když... Teď mě napadá, že to je nesplnitelný slib, protože moje manželka chodila také do sboru. (smích)
Co říkáte obvinění?
Já bych se k tomu nevyjadřoval.
Můžeme vám věřit, že nebudete ovlivňovat svědky?
Víte, pan doktor Sokol při tom neveřejném jednání řekl paní žalobkyni, že přece všichni víme, že o něčem takovém by se hned dozvěděla média - kdybych se jen na hony přiblížil ke sboru.
Paní státní zástupkyně v poslední době argumentovala dost zvláštně. Trvala na vazbě i proto, že ještě zbývají naši svědci obhajoby, kteří mají svědčit v můj prospěch. Prý i ty bych mohl ovlivňovat.
Nebojíte se, že se do vězení vrátíte?
Vazby už se nebojím, protože se budu na hony vzdalovat všemu, co by mohlo připomínat svědka.
Myslím po vašem případném odsouzení...
Já bych to teď nechal, teď jsem šťastný.
Čím člověka vazba ničí nejvíce?
Svým začátkem. Byly to zpočátku ty naprosto nejstrašnější chvíle mého života. Pak se člověk vzpamatovává. Já jsem měl štěstí, že páni dozorci tady na Pankráci byli skvělí, aspoň tedy na našem patře. Nebyl tam žádný náznak buzerace.
Hodně jsem tam psal. Zaujala mě také kvantová fyzika a vrhl jsem se na francouzštinu.
A co takhle o vazbě napsat knihu?
O tom jsem neuvažoval. Ačkoli, teď když to říkáte, tak o tom začnu uvažovat.
Jak jste vycházel se spoluvězni?
Ti byli báječní. Psychicky mě podporovali. Bylo to s nimi hrozně fajn. Doufám, že si vězení zase moc nepochvaluji?!
Podepsala se vazba na vašem zdravotním stavu?
Já tam sedm měsíců proseděl na židličce a psal nebo se učil. A když jsme občas šli do tělocvičny, tak jsem zjistil, že mi tělo přestává fungovat. Udělat dřep, to pro mě znamenalo nadlidský výkon.
Nezakrněly ve vazbě také vaše hudební dovednosti, když necvičíte?
To není jako sport, že musí člověk stále trénovat. Schopnosti mi určitě zůstanou.
Když vás zatkli, čekal jste, že pobudete za mřížemi tak dlouho?
To netušil nikdo. Důvody mé vazby byly směšné, ale nenašli jsme nikoho, kdo by vyslyšel naše námitky. Až brněnský Ústavní soud. Já jsem si uvědomil, jak je důležitý výběr ústavních soudců, o kterém se hodně diskutuje.¨
Co říkáte tomu, jak vaše manželka s matkou vedou sbor?
Skvěle ho vedou. Já jsem tuhle poslouchal přímý rozhlasový přenos. Zastoupil mě asistent, mladý Lukáš Jindřich, a dělal to výborně.
Už víte, jaké všechny podmínky budete muset dodržet, aby vás znovu nezavřeli do vazby? Víte, že musíte být v kontaktu s probačním úředníkem (probační služba dohlíží na propuštěné)?
Vy to víte lépe než já. Já se musím spojit s doktorem Sokolem a budeme uvažovat, co dál.
