Poledne. Zástup strakatých krav ještě ve stáji přežvykuje krmivo, ale dojička už na ně volá: „Tak holky, je čas, jdeme.“
Černobílé zástupkyně holštýnského plemene samy přecházejí na dojírnu, kde se štosují zadky k obslužné uličce.
Dojičky jim čistí a dezinfikují vemena, pak odstříknou trochu mléka do nádoby s černým dnem – to pro kontrolu, že je žláza zdravá. Pak už na vemena krav začne působit podtlak z dojicích strojů. Ze struků prýští mléko. Na digitálním počítadle naskakují litry mléka. U většiny z nich se zastaví na čísle kolem 15 litrů. A za osm hodin se scénář opakuje.
Dojivost krav se zvedla i díky tomu, že se začalo myslet na welfare neboli životní pohodu zvířat. Krávy již dávno nejsou přivázané na řetězu a dbá se na to, aby nebyly rušeny. Na krávy nikdo nesmí křičet, či jinak na ně být zlý.