Odbornice na výzkumu o násilí na ženách v souvislosti s koronavirovou pandemií pracovaly rok. Zahrnuly do něj nejen zkušenosti nízkoprahových pomáhajících organizací, policie a krajských částí OSPOD, ale například i soudců.
Blanka Nyklová a Dana Moree rozdělily výzkum do tří fází. Podle Nyklové to bylo především z toho důvodu, že jejich původní plán zmonitorovat jarní uzavření Česka nestačil pro celkový popis.
„Potřebovaly jsme nasbírat víc dat. Během první fáze od dubna do června jsme například monitorovaly 71 případů z nízkoprahových nevládních organizací, které byly z přepisů telefonátů, chatů i z terénu,“ popsala socioložka Blanka Nyklová ze Sociologického ústavu Akademie věd.
Pandemie nutí řešit domácí násilí i firmy, mnoho z nich plánuje programy |
Podle výzkumu problém s domácím násilím v době epidemie prohlubuje několik věcí. Jsou omezené provozy sociálních a intervenčních či azylových center, na všem se podepisuje snížená citlivost vůči násilí.
„Horší je dostupnost samotné péče a služeb. Možnost terapie, někam si dojít, promluvit si o problémech. Během roku jsme několikrát zažili omezené vycházení, teď jsou zavřené okresy a to celé situaci rozhodně nepomáhá. Nízkoprahové pomáhající organizace sice spustily chaty, možnosti telefonické konzultace, ale ty jsou jen záchranná nitka, člověk toho potřebuje mnohem víc,“ vyjmenovala Nyklová.
Často se také instituce neshodnou v tom, jak vážné násilí je a jestli například spadá pod možnost takzvaného vykázání. V takovém případě jde vykázat z bytu někoho, kdo je nebezpečný pro druhého ve společné domácnosti.
„Pro vykázání je třeba splňovat čtyři podmínky. Policisté nám ale třeba říkají, že pokud se člověk brání, komplikuje to podmínku jasně rozdělených rolí a někteří policisté v takovém případě vykazovat nechtějí,“ vysvětlila Dana Moree z Univerzity Karlovy.
Změny metodik a více vzdělávání
Už na podzim loňského roku ukázala studie Blanky Nyklové a Dany Moree ze Sociologického ústavu Akademie věd a Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy, že pomoc obětem domácího násilí zůstává neprovázaná a je nekonzistentní. Podle Moree je ale v systému mnoho lidí, kteří chtějí obětem pomoci, jen je třeba je najít.
„Oběti by si měly takzvaně ‚zmapovat terén‘ a navštívit nejprve třeba pomáhající neziskové organizace, zjistit, co se dá dělat, protože ne vždy je to tak, že oběť přijde na první služebnu policie a najde tam pochopení,“ doplnila Moree. „Pokud záleží na tom, na koho narazíte, tak systém jako takový nefunguje dobře a to je třeba změnit,“ dodala ještě Blanka Nyklová.
Zhoršuje se ekonomická situace řady lidí, čímž se zvyšuje bariéra například v případě odchodu z domu, protože není dostupné bydlení.
Nejrozšířenější je podle výzkumu psychologické násilí jako je manipulace, ponižování, k tomu se přidává sexuální násilí. To je hůře rozpoznatelné a také se hůř řeší. Časté je i fyzické násilí, které zvyšuje pravděpodobnost vykázání a obecněji řešení násilí, i proto, že se dá například podložit lékařskými zprávami.
Výzkum má probírat vládní výbor a podle autorek je třeba řešení hledat současně na několika úrovních, především ale v oblasti vzdělávání u policistů, sociálních pracovníků a nakonec i právníků a soudců.
Pomáhajácí organizace hlásí nárůst o desítky procent
„Násilí na ženách a dívkách má mnoho podob, s covidem žijeme téměř rok a pandemie ukázala, že se podepisuje i na těch nejzranitelnějších. Pro správnou pomoc potřebujeme především data, abychom je mohli řešit efektivně, potřebujeme vidět rozsah a povahu problému,“ řekla na konferenci přizvaná kanadská velvyslankyně v Česku Ayesha Rekhi.
Problematika domácího násilí se během epidemie koronaviru v Česku z části přesunula i na tuzemské firmy. A to vzhledem k home office, která během nouzového stavu uzavřela jeho oběti s trýzniteli doma na týdny až měsíce a situaci významně zhoršila.
Podle koalice organizací NeNa, která obětem domácího násilí pomáhá, zaznamenala krizová centra či telefonní linky loni nárůst žádostí o pomoc o 40 až 60 procent.
